Verše

Velký kaktus sedí v okně,
myslí si, že venku zmokne.
Běží, běží, nemůže,
kámoš mu teď pomůže.

Z domu kluše rychle pryč,
zakopne o velkou tyč.
Pomoc, pomoc, křičí hned,
tyč mu klouže jako led.

Vím, je to sen, ten spoustu let mám,
je v něm obraz, co objímá rám,
plátno sluncem září, tu dokonalost znám,
olej s dívkou půvabnou v tom snu vídám.

Hra světla a stínů, to jen štětec maloval,
svými tahy, tou rukou, barvám příběh dal,
s citem a láskou v srdci jej malíř maloval,
co vypráví za příběh a já mu tiše naslouchal.

Stůl prostřený a slunce se oknem dívá,
paprsky hřejí a světlo v zahradě přibývá,
kráska zasněná se jen něžně pohledem dívá,
den se probouzí a strom je vzpomínka živá.

Pokračování básničky

Je mi krásně po těle,
když mám kolem přátele,
to potom den
hned je jak sen
a všechno je veselé.

Nejvíc krásná
na světě je láska,
kdo miluje,
z ráje si uždibuje.

Mám dva černý koně vraný,
stáj mají blízko města Slaný.
Pečuji o ně velice,
dobře funguje jim běhání i stolice.
Také oba závodí,
dbám na to, aby nebyli marodi.
Mám na startu oba koně,
tuhle zprávu posílám SMS, přítelkyni Soně.
První závod vůbec,
tak to je na rozběhání a zkoušku leda,
ve vítězství se doufat vůbec nedá.
Však ono to přijde, vítězství mé klisny i hřebce,
oba poběží na výhru křepce.

Pokračování básničky

Víš, jaké to je, ráno vstávat s myšlenkou na Tebe?
Víš, jaký je to pocit, když se ti někdo zaryje až do srdce?

Minuty se mění na hodiny,
a já si přeji být vedle Tebe.

Jsi tak blízko a přitom tak daleko,
jsi mimo mě a přitom tak hluboko ve mně.

Čím víc chci, tím méně se mohu pohnout,
tak mě nech cítit to, co už cítím.

Milovat znamená někoho mít,
na kom vám nadevše záleží,
milovat je i něco si odepřít,
protože hlavně o lásku běží.

Celý den se usmívám,
protože ráda mám,
našla jsem konečně
toho, s kým chci být věčně.

Zamilovaný jsem
celý den,
myslím na ni
i ze spaní.
Ona, jedině ona,
zas a znova,
jen ji miluji,
jí věrnost slibuji.

Venku slunce svítí,
louky jsou plné kvítí,
léto v plném proudu
navštívilo naši rodnou hroudu.