Verše

Slintám blahem
nad svým vztahem,
princezny z mých snů
okouším denně rtů,
je krásnější než růže,
lepší už to být nemůže.

Krajina pohasíná,
v kolébce usíná
malý človíček.
Krásné sny se mu zdají,
neviditelné ho kolébají
ruce nočních víliček.

Jsem tak ráda, že ho mám,
jeho přítomnost postrádám,
kdykoliv se jen vzdálí,
srdce mě steskem pálí,
život s ním si zkrátka užívám.

Někdo stále čeká na Tvou odpověď,
někdo Ti chce být nablízku,
i když by neměl.

Někdo bez Tebe tam uvnitř krvácí,
někdo nesnáší ten pocit, co tam uvnitř cítí,
někdo nemůže zapomenout na to, jak moc Tě miluje.

Ten někdo jsem já, kdo Tě dělá zmatenou,
ten někdo jsem já, kdo Ti plete hlavu,
a ten, kdo by chtěl být s Tebou.

Vím, že to není správné, vím, že se bojíš,
ale já se v Tvých očích pokaždé ztrácím...

Neovlivním, jakou odpověď mi nakonec dáš,
jen si přeji, aby jsi se nakonec srdcem rozhodla!

Bolest mi srdce svírá,
jsem, nebo nejsem živá?!
Láska přišla a odešla,
do života se mi nevešla.
Kde teď můj exprinc dřímá??? :-(

Stavěl vzdušné zámky
a já nevnímala známky
podvodu.
Teď zůstala jsem sama,
deštivá jsou rána
od bolu.

Máme rádi morčata,
protože jsou kulatá
a taky pořádně chlupatá.
Ať chlapci či děvčata,
milujeme zvířata,
sní všechno natotata,
obzvlášť naše morčata.

Přátelé jsou jako kapky medu,
sladší opojení popsat nedovedu,
když se s nimi bavíš,
nejhezčí chvilky trávíš,
svět bez přátel je jako svět bez života,
ve kterém horší než smrt stane se ti samota.

Máme doma kočku,
a ta nám ukradla hračku.
Potom si lehla do pelíšku,
a jedla žlutou pampelišku.

Mňouká, mňouká nějaké kecy,
asi zas myslí na nějaké věci.
Když večer usne v posteli,
myslí zas na další neděli.

Ráno zas vyběhne ven,
já musím čistit len.
Na oběd se zas vrátí,
a mně se zas čas krátí.

Polštář se barví solí,
nešťastná láska bolí,
srdce přestává tlouci,
dny mění se v temné noci,
cítíš jen bolest a beznaděj,
tisíckrát umřel bys raděj,
život se zastavil v jednom bodě,
potopily se tvého štěstí lodě,
chceš vykřičet do celého světa,
že není horší chvíle než tahleta!