Básničky 7011 - 7020 / 7725
Kdyby jsi byl deštěm jarního rána,
při každičké bouřce chodila bych bosá a nahá.
Kdyby jsi byl sluncem a svítil na mě každé ráno,
věděla bych, že jsi to ty
a že to přeci není tak dávno...
Je to sotva pár dnů,
ale já jsem opět schován do svých snů.
Do těch, ve kterých jsme ty a já,
tam, kde jsme společně,
tam, kde jsme OBA DVA.
při každičké bouřce chodila bych bosá a nahá.
Kdyby jsi byl sluncem a svítil na mě každé ráno,
věděla bych, že jsi to ty
a že to přeci není tak dávno...
Je to sotva pár dnů,
ale já jsem opět schován do svých snů.
Do těch, ve kterých jsme ty a já,
tam, kde jsme společně,
tam, kde jsme OBA DVA.
Kdo jsem, co jsem zač, proč tu jsem.
Když tebe nemůžu získat, mám chuť bejt pod vlakem.
Tvoje oči mě okouzlují a když vidíš, jak na tebe koukám, tak je hned odvádíš.
Ihned se to snažíš zakrýt svým úsměvem, tím jsi pro mě jako nebe a neustále záříš.
Čím více mě odmítáš, tím více tě miluju, nemůžu bejt bez tebe ani den.
Nevím, jak se držím, že ti ani nenapíšu, asi je ve mně skrytá síla jen pro tebe.
Pokračování básničky
Když tebe nemůžu získat, mám chuť bejt pod vlakem.
Tvoje oči mě okouzlují a když vidíš, jak na tebe koukám, tak je hned odvádíš.
Ihned se to snažíš zakrýt svým úsměvem, tím jsi pro mě jako nebe a neustále záříš.
Čím více mě odmítáš, tím více tě miluju, nemůžu bejt bez tebe ani den.
Nevím, jak se držím, že ti ani nenapíšu, asi je ve mně skrytá síla jen pro tebe.
Pokračování básničky
Miluju Tě, Martine,
Amorův šíp Tě nemine.
Tvoje kučeravé vlásky
závidět ti mohou krásky.
Tvoje oči plné něhy,
přetékají láskou břehy.
Tvoje ruce plné práce,
hladit mě jen mohou krátce.
Tvoje ústa jsou jak magnet,
když tiskneš na můj ret.
Tahle báseň je ti vzkazem
a už musím zpátky na zem.
Amorův šíp Tě nemine.
Tvoje kučeravé vlásky
závidět ti mohou krásky.
Tvoje oči plné něhy,
přetékají láskou břehy.
Tvoje ruce plné práce,
hladit mě jen mohou krátce.
Tvoje ústa jsou jak magnet,
když tiskneš na můj ret.
Tahle báseň je ti vzkazem
a už musím zpátky na zem.
Lásku ti dám,
na tebe pořád vzpomínám,
ve dne v noci rád tě mám.
Chci s tebou pořád být,
chci tě milovat, chci si tě vzít,
jsi má láska půlnoční,
a chci s tebou žít...
na tebe pořád vzpomínám,
ve dne v noci rád tě mám.
Chci s tebou pořád být,
chci tě milovat, chci si tě vzít,
jsi má láska půlnoční,
a chci s tebou žít...
Lásko, voníš mi tajemnem,
také tak krásně a žensky.
Nejvíc, když spolu si sednem.
Ó nikdy nebylo mi tak hezky.
Jakmile do očí ti pohlédnu,
svět zatočí se se mnou.
Potom se k tobě přivinu,
omámen zahrnu tě něhou.
Naučila jsi mě verše psát
a obrázky na papír kreslit.
Už nikdy nebudu ti lhát.
Jen s tebou se chci mazlit.
Mám teď do života náboj.
Já okouzlen jsem zcela.
Podalas mi lásky nápoj.
V mé náruči jsi celá.
také tak krásně a žensky.
Nejvíc, když spolu si sednem.
Ó nikdy nebylo mi tak hezky.
Jakmile do očí ti pohlédnu,
svět zatočí se se mnou.
Potom se k tobě přivinu,
omámen zahrnu tě něhou.
Naučila jsi mě verše psát
a obrázky na papír kreslit.
Už nikdy nebudu ti lhát.
Jen s tebou se chci mazlit.
Mám teď do života náboj.
Já okouzlen jsem zcela.
Podalas mi lásky nápoj.
V mé náruči jsi celá.
Sněží...
Vločky se třpytí a září,
tají a studí mě do tváří,
zaslepují zrak
a mráz mi bere dech.
Stěží
lze na Tebe nemyslet
a nemít Tě rád jakbysmet.
Miluji Tě, je to tak!
A objímám Tě ve svých snech....
Vločky se třpytí a září,
tají a studí mě do tváří,
zaslepují zrak
a mráz mi bere dech.
Stěží
lze na Tebe nemyslet
a nemít Tě rád jakbysmet.
Miluji Tě, je to tak!
A objímám Tě ve svých snech....
Když den potkává se s večerem
a sluneční paprsky vystřídá měsíční svit,
já setkávám se se svým andělem...
Co krásného bude se dít...?
On tiše ke mně promlouvá,
jeho hlas mi v uších zní.
Vše zlé do dálky odplouvá,
má duše i mé srdce už sní.
Na okamžik ulehne ke mně na polštář
a svým křídlem mě přikryje od hlavy až k patě.
Jen letmo zahlédnu jeho tvář,
ten pohled říká... Miluji Tě!
Ráno, když probudí mě den,
já beru do ruky snář...
Chci znát odpověď na ten zvláštní sen...
Čí byla ta krásná tvář?
Probírám se slovy sty
a hledám, co vlastně vím.
Lásko moje, ten anděl jsi Ty!
O Tobě já každou noc tu sním!
a sluneční paprsky vystřídá měsíční svit,
já setkávám se se svým andělem...
Co krásného bude se dít...?
On tiše ke mně promlouvá,
jeho hlas mi v uších zní.
Vše zlé do dálky odplouvá,
má duše i mé srdce už sní.
Na okamžik ulehne ke mně na polštář
a svým křídlem mě přikryje od hlavy až k patě.
Jen letmo zahlédnu jeho tvář,
ten pohled říká... Miluji Tě!
Ráno, když probudí mě den,
já beru do ruky snář...
Chci znát odpověď na ten zvláštní sen...
Čí byla ta krásná tvář?
Probírám se slovy sty
a hledám, co vlastně vím.
Lásko moje, ten anděl jsi Ty!
O Tobě já každou noc tu sním!
Tvoje láska je jako strmý sráz,
a přes něj lávka tenká jako vlas.
Křehká, upředená z pavoučích sítí.
Kdo ji přejde a kdo se chytí?
Možná lépe bezhlavě padat ze srázu,
nevidět, neslyšet, mít hlavu v oblacích,
než skončit v kusadlech pavoučích...
a přes něj lávka tenká jako vlas.
Křehká, upředená z pavoučích sítí.
Kdo ji přejde a kdo se chytí?
Možná lépe bezhlavě padat ze srázu,
nevidět, neslyšet, mít hlavu v oblacích,
než skončit v kusadlech pavoučích...
Když jdu městem, nevidím domy.
Když jdu lesem, nevidím stromy.
Když koukám vzhůru, nevidím nebe.
Kamkoli se podívám, vidím jen tebe.
Moje srdce klidně spalo,
dokud tvoje nepotkalo.
Teď máme oba pro co žít,
můžeme jeden druhého mít...
Když jdu lesem, nevidím stromy.
Když koukám vzhůru, nevidím nebe.
Kamkoli se podívám, vidím jen tebe.
Moje srdce klidně spalo,
dokud tvoje nepotkalo.
Teď máme oba pro co žít,
můžeme jeden druhého mít...
Sen o štěstí a touha, co se ukrýt v kapse snažíš.
Zavřené oči, aby z nich nepřečetl nikdo tvou lásku,
které by mohl zneužít.
Rty zalepené izolepou strachu,
že řekneš moc a vše je v prachu,
že se všechno rozplyne a z lásky nic nezbyde.
Ruce svázané, aby z dotyku nikdo nepoznal,
že stojíš o něj a že máš ho ráda!
Tvá duše se v křečích zmítá
a připadá si jako zbitá,
že nemůže se štěstím rozplynout.
A tak otáčíš se zády k tomu, koho jsi tak miloval.
Aby nepoznal tvou velkou lásku
a tobě se nevysmál.
Netušíš, že do tmy se teď propadá,
že tvoje věty, slova, ruce hledá.
Když tvář obracíš, ví, že se nevrátíš.
Nechceš vidět toho, kdo tě míval rád,
toho, koho jsi tak miloval.
Zavřené oči, aby z nich nepřečetl nikdo tvou lásku,
které by mohl zneužít.
Rty zalepené izolepou strachu,
že řekneš moc a vše je v prachu,
že se všechno rozplyne a z lásky nic nezbyde.
Ruce svázané, aby z dotyku nikdo nepoznal,
že stojíš o něj a že máš ho ráda!
Tvá duše se v křečích zmítá
a připadá si jako zbitá,
že nemůže se štěstím rozplynout.
A tak otáčíš se zády k tomu, koho jsi tak miloval.
Aby nepoznal tvou velkou lásku
a tobě se nevysmál.
Netušíš, že do tmy se teď propadá,
že tvoje věty, slova, ruce hledá.
Když tvář obracíš, ví, že se nevrátíš.
Nechceš vidět toho, kdo tě míval rád,
toho, koho jsi tak miloval.
Básničky 7011 - 7020 / 7725
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2024 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy