Zvony zvoní klekání...

Zvony zvoní klekání,
v tvých očích vycházejí hvězdy
a květiny padají na zem mezi stíny.
A mně se chce tak spát,
ve stínu tvých vlasů.
Spát, na nic nemyslet,
při zvuku tvého hlasu se probouzet
a znovu usínat.
S hrstí tvých vlasů na čele
a trochu žárlit na slunce,
které ti kreslí po těle.