Zamilované básničky

Je to rok a nebo jen noc,
co miluji tě strašně moc.
Miluji tě neskutečně!
Chci, ať to trvá věčně.
Když s tebou jsem,
je to jako krásný sen!
Cítit, jak tvé srdce bije,
to ve mně radost probuzuje.
MILUJU TĚ!

Láska je klid i boj,
někdy bodá jak včelí roj,
jindy má lehkost motýlka,
každý má svého andílka...
Mým andílkem jsi ty,
celým srdcem tě miluji.

Výhra v nudném světě,
zázrak v jedné větě,
je láska...

Nedávno jsem labuť spatřila,
samotná po jezeře bloudila,
na Tebe myslet jsem začala,
Tvá podoba ve mně utkvěla.

Visela jsem nad propastí,
pode mnou zem a chrastí,
sama bych to nezvládla,
Tvá ruka mi však pomohla.

Teď stojím na pevné zemi,
velké štěstí mne potkalo,
přitom tak nevinně to začalo,
nikdo nic nevěděl,
asi osud to tak chtěl.

Pokračování básničky

Miluji tě moc a moc,
prosím boha o pomoc,
ať mi vrátí lásku tvou,
chci zas chodit jen s tebou.

Jsi chladný jako led
a studíš jako sníh.
Jak vítr, co se zved
dnes ráno v ulicích.

Tvé srdce kámen je,
pevný a studený.
Jenom těžko se rozehřeje,
jen těžko roztaví.

Tvé oči jsou jako kousky ledu,
tvůj pohled tolik zebe,
co je v nich, říci nedovedu,
možná že kousek Tebe.

Pokračování básničky

Na širé moře vyslala jsem plout svou duši.
Jak daleká je ta cesta, kdo asi tuší?
Den po dni proplouvá vlnami,
jedna malá ji neskolí,
však přes velkou nesnadno se převalí...

Těžké cesty k vítězství jsou.
Která ta cesta je tou mou?
Budu plakat? Budu se bát?
S nadějí v duši musím se po ní dát.

Na cestu staví se mi překážky,
hned bych se vrátila zpátky.
Ten pocit beznaděje žaludek svírá.
Prosím, ať naděje nikdy neumírá.

Láska je cit,
co se nedá nahradit,
každý chce lásku mít
a spokojeně žít...

Když jsou červánky nad krajinou,
nemyslím já na jinou,
než na mou lásku milovanou,
s ní jdou hned problémy stranou,
je to moc krásné někoho mít
a svou malou pohádku spolu si žít.

V kavárně seděla...
Spatřil jsem anděla...
Oči - perly noci...
Rty políbit tak moci,
rudé jako růže,
sametová kůže...
Tvářila se tak nevinně,
má noční bohyně.