Zamilované básničky

Stvořena gravitační tíže
tvoje nožky k zemi víže.
Nebýt tomu stále tak,
uletěla bys mi do oblak.

Zůstal bych zde skoro sám,
samá zrada, samý klam.
Děkuji proto, že jsi zde,
v kosmu bych tě hledal kde.

Děkuji, že zůstaneš tu stát,
dovoleno se do tvých očí zadívat.
Uvidět v nich celý svět,
kouzelný to lásky květ.

Jindy zase jiskřiček,
lidské lásky kousíček.
Proto děkuji dnes a vždy,
za to, že zde jsi.

Sluníčko nám, pěkně hřeje,
krásné jako ty, lásko má vzdálená,
to pěkně, modré tyrkysové nebe.
Koruna stromu, plná ptáčků,
koukni, lásko má, vidíš toho kosa,
jak pěkně zpívá, jak pěkně pěje,
pozor, miláčku, kolem nosu prolítla ti vosa.
Sluníčko, jak pěkně pálí, pěkně hřeje,
stejně jako, srdíčko tvý, má milá,
stejně mně tak pálí a hřeje.
Koukni, lásko má vzdálená,
vidíš, jak krásně, se tráva zelená.
Sluníčko, jak pěkně pálí, hřeje,
koruna stromu, plná ptáčků,
slyšíš, jak do dálky, až k tobě, má milá,
tak krásně pěje.
Proto, já se tě teď ptám, miláčku,
jestli tvé srdíčko to mé stále hřeje.
Teď se mě ptáš,
říkáš, že mne miluješ, ráda mne máš,
ale nevím.
Co se stalo, co se s tebou děje,
scházíš mi moc, tvá slova, když se neozýváš,
slyšíš, jak koruna stromu krásně pěje.
Lásko má vzdálená,
řekni mi, že tvá láska, ke mně nevyhasla,
že mne stále miluješ a ráda mne máš.
Lásko, řekni mi, že svým srdíčkem,
mne stále hřeješ, mne zahříváš,
jenom mne v něm ukrytýho máš...

Jako kdyby
zvala jsi mě
k bohatě
prostřenému
stolu
kde hodovat
budeme
z těch darů
které láska
dává nám
jako kdyby
zvala jsi mě
do své náruče
kde hodovat
budeme
z těch darů
lásky
spolu.

Rád napsal bych Ti báseň -
báseň jen pro Tebe...
Když nad verši má mysl dumá,
zdá se, jak vzlétal bych do nebe...

To proto, že Tvoji siluetu mám
při tom stále jasně před sebou
a mé bujné představy
v hlavě přehrávají
naše pohledy,
naše doteky -
jak kapitoly knihy
jednu za druhou...

Jsi pro mě štěstím,
jsi pro mě výzvou,
jsi pro mě bytostí nádhernou...
Jsi to Ty - jenom Ty,
kterou neměnil bych za jinou...

Tvůj pohled,
Tvé pohyby,
Tvá vůně -
celého mě spaluje nedočkavostí...
Rád měl bych Tě nablízku,
při sobě...
Abych dokázal Ti
s něžnou hravostí
jak krásné je - milování...

Milovat
znamená srdce dát
a nelitovat,
i když se to může stát.
Láska
je hybnou silou světa
a stačí
jedna jediná věta:
Miluji tě.

Přemýšlím o tom stále,
že rádi se máme.
Jako zázrak to je,
on mě miluje!

Myslím na to stále,
že rádi se máme,
jsem šťastná jako blecha,
snad nikdy mě nenechá.

Láska, to je něco velikého,
co zaryje se do srdce tvého
tak hluboko, jak jen to jde,
a potom to tam navždy je.

Ty zlatý klásku,
klásku na poli,
najdi mi lásku,
lásku, co nebolí...

Neóny hvězd
svítí na cestu nám,
ty chceš mě svést
a já se ti poddávám...