Zamilované básničky

Dívám se do Tvých pomněnkových očí,
nevnímám, hlava se mi z Tebe štěstím točí.
Uchopím Tvoje mužné paže,
opilá láskou jak malé páže.

Stulím se do Tvého náručí,
dáváš mi Lásku bez obručí.
Splyneme spolu jak jeden stín,
bez slz a bolu, pojď blíž a zůstaň mým.

Před dvaceti lety už jsme krátce spolu byli,
ale potom jsme se jeden druhému ztratili,
dneska jsem to všechno pochopila,
já už tě vlastně tenkrát milovala,
moje láska pro tebe je dneska daleko větší,
vím, lásko, nedělám ti to všechno lehčí,
dneska po tolika letech se sama ptám sebe,
jak já to dvacet let mohla vydržet bez tebe.
Dvacet let je strašně dlouhá doba,
je těch ztracených let prostě škoda,
ale móc teď šťastnà já za tebe jsem,
že sis mě na fb zase po letech našel,
že tě smím zase milovat,
děti společně s tebou vychovat,
moje srdíčko se zase rozbušilo pro tebe,
pamatuješ, jak já po dvaceti letech
čekala u stánku na tebe,
tam já, lásko, se zase zamilovala do tebe.
Jsem móc šťastná, lásko, za to,
že jsi na mne celou dobu vzpomínal,
vždyť ty jsi mne vlastně pořád miloval.
Móc šťastný teď oba jsme,
že jsme druhou šanci dostali,
myslím, lásko moje, že už jsme dlouho trpěli.
My dva prostě v tu naši lásku věříme,
teď ty naše životy už navždy spojíme.
Už tenkrát se vlastně spojila naše srdce,
lásko, my jsme se zase našli, co chceme více.

Stín pod uličkami hledí,
temný závan k své bledosti,
vypláznut jazyk se bojí,
strnulé hlasy kroutíc bolestí,
co to je, když odtud to není,
snad hněv, co v lásce pramení,
bezedné dno, čím kamínkem nedoletí,
blizoučko, blízko k vzrušení
a to pojí dvojí spřežení,
co koníci cestou cválají, kopytem tam!

Chybí mi Tvoje hebké dlaně,
zasněný pohled plaché laně.
Tvá něžná ústa jako plyš,
Ty jsi má Láska, Ty to víš.

Chybí mi Tvoje objetí,
v kterém se ztrácím vzápětí.
Jsem ráda ve Tvé náruči,
Ty radovat jsi mě naučil.

Jsi, Milý můj,
romantický sen.
Zůstaň navždy svůj,
jsem ráda, že s Tebou jsem.

Do Tebe, Romane, já móc zamilovaná jsem,
splnil se mi konečně tén můj sen,
s Tebou, lásko, já móc šťastná jsem.
S Tebou je to prostě úplně jiný,
já Tě prostě z celého srdce miluji,
s Tebou ten svět ták krásný je,
on mě prostě taky móóóc miluje,
i když se to vůbec nezdá,
cítím se s Tebou jako princezna.
Jednoduché to ale se mnou nemá,
co na očích mi vidí, pro mne udělá,
já do Tebe, Romane, ták zamilovaná jsem,
děláš mne šťastnější den co den.
Já za Tvoje srdce, cos mi dal, móc děkuji,
už jenom Tebe, Romane, já ze všech miluji,
být zamilovaný je ták krásný,
když vím, že jsme spolu šťastný.
Miluji tě <3

Něžný pohled do očí,
tep a srdce poskočí,
má láska je má blankytné,
jak azuro je netknuté.

Jen se do nich dívat stále,
nehledět, jak čas letí,
touhou po nich,
ve snech dále,
na polštáři, slzy štěstí.

Je to dívka mého snění,
na paloučku sedíme,
nad hlavami skřivan pěje,
štěstí z výšin, nám tak přeje.

Kopretiny v květ bělící,
plnou náruč natrhám,
svojí lásce tu smějící,
v kytici ji pěkně dám.

Loukou brouzdal celý den,
ruku v ruce spojit jen,
krásný život spolu snít,
lásku, štěstí denně mít.

Jak mám tě rád a chci s tebou být,
v své dlani tě mít a hýčkat, radostně zvolávat:
Pojď, pojď, hola, hola, ke mně, má snová,
v tu holubičích peřinách, v ten samet přepychu,
tak hladká, hlaďoučká jsi, ten pohled učarovává.
Pokladem a truhlicí zůstáváš,
kdesi v komnatách a rajských zahradách,
kde lvové stráží opodál,
tu i orel na stromě vyčkává,
tak vzácná jsi, co nyní a teď,
má touha ve vichru udolává,
kamením a balvany mnou cloumá,
blížím se k cíli, to už něco znamená,
najednou klíčkem otvírám, tu okrášlenou zář!

Růže s vázičkou
Růže symbol lásky
Už dědeček s babičkou
Na svatebních fotkách
Přísahali navěky svoji lásku
A bílé růže byly tiší svědci
Dnes růže duhové
Melírované
A přese všechno láska schází
Lidé umí pojmenovat
Však prožití je jim cizí
Pouhé slovo
A kde jsou city?
Pohlazení
Pohled milovaných očí
Slovo láska se přetřásá
Pro mne je láska svatá
Pár písmenek uchovávající se
V košíčku s velkými city
Košíček srdcem se zvoucí
Doteky rukou
Tvé rty
Naše růže
Bíle kvetoucí

Miláčku můj, já vím, že zdá se ti to podivné,
to čekání na mne, poslední dobou, tak věčné.
Né, neměj mi to za zlé,
já nedělám to, zlým úmyslem,
né, to opravdu né, lásko má.
Nedělám to schválně, abych ti ublížil,
miluju tě, láásko má.
A to mi, miláčku, opravdu věř,
nemysli si o tom hned to zlé,
že když ty, má lásko, tu nejsi zrovna se mnou,
že já tady, hned jinou mám,
vždyť mé srdíčko už buší jenom pro tebe.

Pokračování básničky

Nevím, Romane, jak dlouho to bez tebe vydržím,
sedím teď sama doma a jenom brečím.
Bez tebe já už prostě smutná jsem,
nevím, kdy my dva se zase sejdem,
já tady nevím, co bez tebe dělat mám,
vím, lásko moje, že už nejsi sám,
ty máš mne, já zase mám tebe,
už nemůžeme dlouho být bez sebe,
u srdce mne to teď zrovna móóóc bolí,
prostě už mi, lásko, chybíš ty celý,
už nevím prostě, co tady bez tebe dělat mám,
móc na tebe, Romane, denně vzpomínám.
Bez tebe já už prostě nemůžu být,
už tě chci konečně u sebe mít.
Chci se s tebou, lásko, zase smát,
chci už jenom s tebou denně usínat.
Teď se oba móóóc trápíme,
jeden druhému prostě chybíme,
už se, lásko, bez tebe nechci trápit,
chci se k tobě rychle zas vrátit.
K tobě, Romane, já vrátit se rychle chci,
protože tě prostě už móóóc miluji,
nevím, ják to teď půjde dál,
už chci jenom domů, domů k vám.