Zamilované básničky

Řekni mi, proč jen na tebe myslím,
řekni mi, proč tu jen básně syslím.
Řekni mi, proč mě srdce bolí,
řekni mi, proč a čeho se bojí.
Řekni mi, proč bychom měli být jen kamarádi,
řekni mi proč, když se máme oba rádi.
Řekni mi, proč bych měl svou lásku skrývat,
řekni mi, proč bych se měl na to, jak jsi s jiným, dívat.
Řekni mi, proč jsi mi zamotala hlavu,
řekni mi, proč jen tebe bych si vybral z davu.
Řekni mi, proč mi nevěříš, že mám srdce,
řekni mi, proč mi nevěříš, že jinou nechce.
Řekni mi, proč při pohledu do tvých očí,
řekni mi, proč se mi z tebe hlava točí.
Řekni mi, proč a co mě k tobě táhne,
řekni mi, proč mé srdce po tobě prahne.
Řekni mi, proč jsi ke mně tak chladná,
řekni mi, proč není cesta k tobě snadná.

Sen
Zdál se mi krásný
Ty konvička
Já hrneček jasný
Dvě věci z hlíny
Dozajista
Vše má svá místa
Patří k sobě, když chceš
Oddělí se v minutě
Čajové chutě
Ochutnáváme těla
Záchvěvy
Tlukoucí srdce
Srdíčka
Na jaře zelená větvička
Je tu velký zmatek
Zdá se
Nejen v nás
Všude
Kdo ukáže nám, poradí
Nikdo není
Musíme rozhodnout sami
Kterak naše cestování
Tak, co
Myslíš, že je tu místo
Mé v tvém srdíčku
A na oplátku
Tvé v mém?

Ten pohled do tvých očí,
co hlavu mi vždy roztočí,
já dívám se do nich potají,
když ostatní se nedívají.

Nádherné jsou tvoje vlásky,
jako víly nebo rusovlásky.
Hladit bych chtěl celý den,
ty vlásky, co jsou jako sen.

Mám rád tě pro tvou povahu,
a pro tvou krásu vnitřní,
co dává ti u mě převahu,
nad těmi, co jsou pyšní.

Krásný dar mi pán Bůh dal,
a tím darem jsi ty, můj milý,
už mě nezajímá žádný jiný,
už jenom tobě, lásko, se chci věnovat,
a už jenom tebe navždy milovat.
Jenom tebe, lásko, chci navždy mít,
jenom tebe si jednou chci konečně vzít,
pouze s tebou moc šťastná jsem,
a to už není žádný ošklivý sen,
lásko, chceš mě, tak si mne vem.
A za tento krásný dar já moc děkuji,
jenom tebe a už jenom tebe miluji,
miluj ty mne stejně tak jako já tebe,
a konečně, lásko, po letech máme zas sebe.

Těším se na to, až se dočkám rána,
těším se na to,
až se mi k tvému srdci otevře brána.
Těším se na to, až uslyším tvůj hlas,
těším se na to, až uvidím tě zas.
Těším se na to, až budem spolu,
těším se na naše snídání u jednoho stolu.
Těším se na to, až tě budu držet v náručí,
těším se na to, až se mi z tebe srdce rozbuší.
Těším se na to, až se budem něžně mazlit,
těším se na to, až tě budu něžně hladit.
Těším se na to, až ti budu hladit vlásky,
těším se na náš průběh lásky.

Chci Ti, lásko, říct, že Tě miluji z celého srdce
a že mi chybíš den ode dne více a více,
ráda Tě u sebe mám,
ráda, lásko moje, s Tebou usínám,
ráda se Tě dotýkám,
ráda Tě líbám a o nás dvou snívám,
už navždy jsi jenom můj,
na to, moje nejdražší zlato, stále pamatuj.
Ty jsi moje největší láska,
jen s Tebou budu šťastná,
jenom Tebe teď už chci mít,
jenom s Tebou, lásko moje, chci žít,
jen s Tebou chci, lásko, šťastně žít
a děti z lásky naší mít,
jen s Tebou, lásko moje,
najdu konečně ten můj klid.
Miluji Tě, ráda Tě mám,
už nechci, lásko moje, abys byl sám,
jsi prostě už jenom můj,
na to prosím stále pamatuj.

Dovol mi, paní, v tento den,
kdy nesmělými slovy bude vyjádřen
sdílených citů drobný střípek,
z různých slov můj malý klípek.

S odvahou ti skládám věno,
co mělo býti dávno vysvětleno,
nevím, proč až dnes to zmohu,
přinést ti báseň sic tak nedbalého slohu.

Snad pokleknout si k přivítání,
ústy dotknouti tvých měkkých dlaní,
pažemi kolem pasu zacílit,
věčný běh času zastavit.

Zůstat tak v pevném objetí,
třeba i celé století,
občas se jenom nadechnout,
nádherným dnem i nocí plout.

Pohledem splynout s mořem očí tvých,
čistém jak zvonivý dětský smích,
nevinném jak srdce panny,
navěky a všechny světa strany.

Proťto slavím svátek žen,
tvojí duší okouzlen,
byť nesmělé to vyjádření,
vlastních pocitů mé dnešní snění.

Stvořena gravitační tíže
tvoje nožky k zemi víže.
Nebýt tomu stále tak,
uletěla bys mi do oblak.

Zůstal bych zde skoro sám,
samá zrada, samý klam.
Děkuji proto, že jsi zde,
v kosmu bych tě hledal kde.

Děkuji, že zůstaneš tu stát,
dovoleno se do tvých očí zadívat.
Uvidět v nich celý svět,
kouzelný to lásky květ.

Jindy zase jiskřiček,
lidské lásky kousíček.
Proto děkuji dnes a vždy,
za to, že zde jsi.

Sluníčko nám, pěkně hřeje,
krásné jako ty, lásko má vzdálená,
to pěkně, modré tyrkysové nebe.
Koruna stromu, plná ptáčků,
koukni, lásko má, vidíš toho kosa,
jak pěkně zpívá, jak pěkně pěje,
pozor, miláčku, kolem nosu prolítla ti vosa.
Sluníčko, jak pěkně pálí, pěkně hřeje,
stejně jako, srdíčko tvý, má milá,
stejně mně tak pálí a hřeje.
Koukni, lásko má vzdálená,
vidíš, jak krásně, se tráva zelená.
Sluníčko, jak pěkně pálí, hřeje,
koruna stromu, plná ptáčků,
slyšíš, jak do dálky, až k tobě, má milá,
tak krásně pěje.
Proto, já se tě teď ptám, miláčku,
jestli tvé srdíčko to mé stále hřeje.
Teď se mě ptáš,
říkáš, že mne miluješ, ráda mne máš,
ale nevím.
Co se stalo, co se s tebou děje,
scházíš mi moc, tvá slova, když se neozýváš,
slyšíš, jak koruna stromu krásně pěje.
Lásko má vzdálená,
řekni mi, že tvá láska, ke mně nevyhasla,
že mne stále miluješ a ráda mne máš.
Lásko, řekni mi, že svým srdíčkem,
mne stále hřeješ, mne zahříváš,
jenom mne v něm ukrytýho máš...

Jako kdyby
zvala jsi mě
k bohatě
prostřenému
stolu
kde hodovat
budeme
z těch darů
které láska
dává nám
jako kdyby
zvala jsi mě
do své náruče
kde hodovat
budeme
z těch darů
lásky
spolu.