Dvě studánky hluboké,
v kraji louce zelené,
v hladině se odráží,
krásné oči zasněné...
O čem sní a po čem touží,
tajemství to ukryté,
nevyzradí žádnému to,
pevně v srdci zaryté.
O čem mohou krásky snít?
O lásce a nadějí,
pěkné děti také mít,
milého si vysnějí...
Je to blud, a nebo víla,
tančící tu na lukách,
nebo bytost živá,
kdo ví...
do studánky něžně dívá.
Jednou se však odváží
a tajemství sdělila,
po čem touží...
Víla?
Krásná žena Kamila.