Je to už dávno, pamatuješ.
Já šel tenkrát po ulici,
tys stála opodál, čekala na tramvaj,
na Můstku, na stanici.
Je to už dávno, já šel okolo divadla J. K. Tyla,
zavolal jsem na tebe, ty ses otočila.
Naše oči se do sebe zahleděly, pamatuješ,
málem jsi mi do náruče upadla.
Tenkrát já, se do tebe,
snad na první pohled zamiloval, asi málo.
Nebo snad víc, já dával jsem ti to najevo,
věděl jsem, já tě miloval.

Pamatuješ, jak tenkrát, naše láska krátká,
jak rychle začala, tak uvadla.
Jak já se, k tobě asi špatně zachoval,
tak moc já tě miloval.
Pak dlouho, dlouho, jsem litoval,
víš proč, já tě miloval.
Pamatuješ, tys milovala, já miloval.

Dneska už vím, hodně jsem pochopil,
proč konec, naší lásky byl.
Tys byla mlaďounká,
ode mne mladší, jenom o pár let.
Ale to, co naši lásku umořilo,
nebyl věkový rozdíl, pouhých sedm let.
Možná tenkrát, právem myslela sis,
že chtěl jsem tě, jenom jednou,
na chvíli, na jednu noc, do postele.

Byla jsi mlaďounká, já hloupý byl.
Představa však má, byla jiná,
s tebou být, tebe celý život, milovat.
Tebe líbat, vedle tebe vstávat,
vedle tebe usínat.
Nemělo, se to tak, tenkrát stát,
vždyť tys měla ráda mne, já tebe rád.

Dnes jsem šťastný, že našel, já tebe a ty mě,
po letech zavzpomínat, aspoň si psát.
A stále, v srdci svém, tě mám,
miluji tě, mám tě rád.
Kdyby čas, se vrátil zpátky,
tebe bych chtěl, zas milovat...