Zamilované básničky

Srdce v mém srdci
Tvé srdce v mém srdci
Naše srdce v jedno spojené
Zázrak
Neskutečné věci
dějí se kolem mne
Ve mně
V tobě
Co to je?
Cítit v konečcích prstů
mrazení
S výbuchy štěstí
vznášet se nad zemí
Žádné bouřkové období
Jen zářící barva
slunce mezi obláčky
Modrými plujícími
nadýchánky
Mám ráda modrou
světle, tmavě, matnou
Nádherná barva
Šedivěmodrá vzrušující
hebká peříčka holubích
náprsenek
jemné na dotek
Oba víme
kde najít místa
Nádherná citlivá místa
Žádné hrubé písečné
duny
Jen citlivé oázy v poušti
připravující se na vodotrysk
vášní
Zatím se projevují lehounce
Však časem zmohutní
Čas vyléčí, ukáže
Slova kouzelně živočišná
Touha, vášeň
Mám ráda tebe
a modrou barvu
Tvé ruce na mé tváři
Tvé ruce objímající
Tvé na mé
Srdce v mém srdci
Tvé srdce v mém srdci
Naše srdce v jedno spojené

Lásku k tobě mám,
ale spíše jako stín mě máš.
Když jdu spát, na tvou fotku se dívám.
Můj příběh u tebe začíná,
a možná i skončí, toho se obávám.
Pozdravíš mě a na tvou hruď se dívám.
Tvé srdce bije jako zvon
a bije jen pro jednu, tvou vyvolenou.
Tyto verše čteš jen dál,
né aby ses mi smál...
Pravdu nikdy nepoznáš,
že milovat tě můžu snáz.
Znáš mě už pár let,
bojím se, že bez tebe skončí svět.
Pochybuji, že se mnou chodit budeš,
ale srdce vylít ti musím, jinak má duše skomírá.
Jsi droga mého srdce, které bez ní nemůže žít.
Chci se té závislosti zbavit,
ale při každém pokusu to bolí čím dál víc.
Hluboké rány v srdci mám,
láska k tobě je jak trám.
Jsi jako svíčka, která nikdy neshoří...
Jestli mě dobře znáš, tak budeš cítit to, co já...

Vůně s lesní hlínou
Se zetlelým jehličím v dlani
S modrým nebem nad hlavou
Mezi větvovím prosvítající
Hřejivé paprsky jara
To mám ráda
Petrklíče v zástupu
Malé, žluté koberečky

Nikdo neuvěří
Hřeješ, laskáš, slibuješ
A ty, člověče, chybuješ
Ona a on
On a ona
Slova lásky, bez lásky
Doteky
Vzdechy
Zelené mechy

Kde to jsme spolu?
Kam až zavedla nás cesta?
Ruku v ruce u potůčku
Kde kameny omývány jsou
Tancující bystřinou
Doplňující tóny zvuku
Kukaččí kuku kuku

Nádherná přírodo lesa
Před tebou klaním se
Krásné divadelní představení
Oponou nadýchaná nebesa
Žádné domy, žádná stavení
A přec
Stromové klenutí
Kamenné přemostění
Pomyslná komůrka

K našemu objetí postačí
Hudba, vůně
Nic nepotřebujeme více
Tvé ruce, tvé líce
Dvě tisknoucí se srdce

Nápady jdou kolem mne
A přece bych ráda
Napsala něco krásného
Pro někoho blízkého
Zavřu oči a sním
O samotě, bez tebe
Ve společnosti písní od Adama
Není můj, je pana Cohlena
Mám pocit
Že jsem se vrátila o pár let
Zpět
Jen trošku svojí zásluhou
Opravdu jen malou
Nataženou rukou
Pěšiny křižovatek
Směr do neznáma
Přesto cesta dvou
Jedna živočišná, reálná
Druhá hledající romantiku
Však propletené lesními zákoutími
A zpěvem ptáků
Nespočítal by jsi hnízda
Z místa
Kukačky též hledají
Kde a kam
Snídani má každý sám
Nepoznávám se
Mé myšlenky nabízím tak lehce
Cestopisné knihy mé duše
Milostné pocity v románové úpravě
Detektivky s napětím
Najdou se i lekce
Ze školní učebnice
Vzpomínky z historie
Při kterých srdce více bije
Ale žádné plánování
Žádné dlouhé časy společné
I pro ty krátké
Stojí za to riskovat
Se svým svědomím bojovat
Jen jestli síly postačí
Pro klepeta račí
Cesty křižovatek ve dvou

Na louce, kde potůček „hučí”,
co do zlata se sluncem zalila,
vzal jsi mě prvně do náručí
a já tvá ústa do dna vypila.

Okolo tůňky se stromy tyčí k nebesům
a koberec duhových květů sladce voní.
Já s tebou v objetí letím vstříc tajným snům
a opodál se pase stádo bílých koní...

Ta pohádkově obarvená květena
nás pod své roucho jemně uchopí...
... jsem láskou roztouženě zmámená,
kdo neprožil tu chvíli, mé city těžko pochopí.

Jsem ráda, že tě tady, lásko, mám
a hladím ti jemně tváře,
teď jako kniha se ti otvírám
a nahlédnout ti dám do mého snáře.

A když se naše sny propojí,
splynou v pohádkové nebe
a pod křehkými duhovými závoji
ti, lásko, daruji kousek sebe.

Jsi pro mě sluncem zářícím,
ale také měsícem svítícím.
Jsi pro mě ta největší hodnota,
jsi srdce i duše mého života.
Jak moc jsi pro mě důležitý v tomto světě,
to nejde popsat v jedné větě...
MILUJI TĚĚĚ MOCC!

Nad krajinou v zimním čase
slunce slabými paprsky
barví den v celé kráse,
tajné spektrum lásky.

Láska má barvu jakou?
Jakou?
Proudící krve červenou.
Nebo modrou?

Tok jiskřícího potůčku,
kousek laskajícího lalůčku.
Potemněle dýchá žlutá pryskyřice,
zelené spektrum proplétá ruce.

Bystřina tekoucí mezi mechy,
toužebné vzdechy.
Píše tužka vzkaz,
že chybí mi tvůj hlas.

Slovíčka tvořící větu
našeptávají celému světu,
že schází mi tvé pohlazení,
bez něhož mé štěstí není.

Čas bez tebe strávený
vleče se až k zoufání.
Vleče se a ubližuje
pro toho, kdo miluje.

Tvá pleť je hladká
- jak ze sametu.
Šeptáš mi slůvka sladká
a celá pláň je plná květů.

Z Tvých očí září drahokamy,
jsou jako smaragd lesknoucí.
Jsi ke mně milý, jsme právě sami,
tak pojď blíž, má Lásko žádoucí.

Tvé vlasy letní loukou voní
a Tvoje ruce mě něžně hladí.
Sedíme spolu pod jabloní,
rozkvetlý strom nás k hříchu svádí.

Tys jasnou hvězdou mého žití,
Slunce, co můj život provází.
Chci s Tebou, Milý, nadosmrti býti,
žít bez smutku, trápení a nesnází.

Zlatá rybko, kde jsi.
Zkouším volat do všech stran.
S přibývajícím světlem otvírám oči dokořán.
Okolo tvé hlavy neprodyšný rám.
Za dveřmi z dubového dřeva
lampa se stínidlem, láhev vína,
dvě skleničky.
Za dveřmi z dubového dřeva
proutěný paraván.
V bleděmodrém mušelínu dřímá.
Zlatá rybko, kde jsi.
Mám jedno, dvě, tři přání,
vzbudit dívku k milování,
vzbudit z poklidného spánku
v přítomnosti ranního vánku.
Zkouším polibky roztát ledovou
paralelní skálu na tvém těle.
Nevedu si skvěle.
Jedno, dvě, tři přání.
K zahalení šaty shání.
Za dveřmi z dubového dřeva
zlatá rybka chyběla.

Říká se, že po každém dešti slunce opět svítí.
Že každý den máme prožít, jako by byl náš poslední,
a že láska přijde, jen když se v ni věří.

Že hvězdy v noci září, jen když je jasná obloha,
a že štěstí přichází, když se to nejmíň čeká.

Ty jsi však štěstí, které hledám,
Ty jsi to slunce, které vždy září,
po bouři a po dešti.

Ty jsi ta cesta, po které bych chtěla jít
a nikdy z ní neodejít,
a světlo, které je plné nadějí.

Je to možná, jen má fantazie,
možná, že jsem blázen,
možná mi nakonec řekneš Ne,
ale v mém srdci budeš stále.

Jen doufám, že mi věříš, co zde píši,
nejsou tu zde žádné lži!

Teď už jen věřit, že cítíš to samé
a že mé snění bude nakonec skutečné!