Smutné básničky

Věčný spánek drží víčka
Vyhasl život jako svíčka
Poslední nádech krade stín
Přijímá ji smrti klín

Ticho se rozhostí vůkol
Nenávist splnila svůj úkol
Bezvládné tělo nehnutě leží
Čas dál bezstarostně běží

Kdo najde bledou vílu
Kdo objeví tu sílu
Najít v sobě pochopení
Pro bolesti té uchopení

Hrozně moc se mi líbí,
ale něco tomu chybí,
nevím, čím to je,
že ho mé srdce plně nemiluje...

Měl jsem vše,
co jsem si kdy přál.
Osud krutý je,
všechno mi to vzal.

Osud mi štěstí dal,
pak mi ho sprostě vzal.
Nejsme už spolu,
mé srdce plné je bolu.

Došlo mu, že má ji rád,
došlo mu to tisíckrát,
žel
co dělat nevěděl...

Jak rána z kuše
mezi naše spřízněné duše
přišla ta mrcha
- jen ať prchá!

O lásce se vypráví,
že je to ten pravý
cit, který rozjasní váš svět,
tak prosím dejte mi mou lásku zpět.

Hodně jsem miloval,
své srdce daroval,
nezbylo mi nic,
co víc můžu říct...

Lásku prý máme v krvi.
Tak kdo mi ji mrví??

V jejích očích jsem se ztratil,
proč mi jen on plány zhatil,
nemohl přijít později,
kdy už by neměl naději?