Smutné básničky

Svou lásku jsem měl,
však starat se o ni jsem zapomněl
a osud mi ji vzal,
nevím, jak žít dál.

Po světě chodím,
žumpou se brodím,
nevím, co dělat mám,
takhle pomalu umírám.

Hodně se toho změnilo,
nikdy to mezi námi nebylo
tak napjaté jako teď,
proč jen lásce se postavila zeď :-(

Věčný spánek drží víčka
Vyhasl život jako svíčka
Poslední nádech krade stín
Přijímá ji smrti klín

Ticho se rozhostí vůkol
Nenávist splnila svůj úkol
Bezvládné tělo nehnutě leží
Čas dál bezstarostně běží

Kdo najde bledou vílu
Kdo objeví tu sílu
Najít v sobě pochopení
Pro bolesti té uchopení

Hrozně moc se mi líbí,
ale něco tomu chybí,
nevím, čím to je,
že ho mé srdce plně nemiluje...

Je to snad prokletím,
že nikdy nejsem tím,
kdo v lásce vyhrává,
marná je má snaha...

Měl jsem vše,
co jsem si kdy přál.
Osud krutý je,
všechno mi to vzal.

Osud mi štěstí dal,
pak mi ho sprostě vzal.
Nejsme už spolu,
mé srdce plné je bolu.

Došlo mu, že má ji rád,
došlo mu to tisíckrát,
žel
co dělat nevěděl...

Jak rána z kuše
mezi naše spřízněné duše
přišla ta mrcha
- jen ať prchá!