Smutné básničky

Bylo mi krásně,
skládala jsem básně,
než se objevil
ten, co mé srdce zabil.

Smutek žilami koluje
tomu, kdo nešťastně miluje
a nemůže si pomoci,
teskně volá do noci:
Miluji tě, vrať se mi prosím!

Přišel jsem o ženu,
možná ji někde doženu,
anebo také ne,
jak to dopadne??

Hrozně moc mi chybí
ten, co se mi líbí,
dala bych cokoliv,
aby to bylo jako dřív.

Pánbůh mi lásku dal,
snad proto abych se bál
a zoufalstvím umíral,
nevím, co bude dál.

Svou lásku jsem měl,
však starat se o ni jsem zapomněl
a osud mi ji vzal,
nevím, jak žít dál.

Po světě chodím,
žumpou se brodím,
nevím, co dělat mám,
takhle pomalu umírám.

Hodně se toho změnilo,
nikdy to mezi námi nebylo
tak napjaté jako teď,
proč jen lásce se postavila zeď :-(

Věčný spánek drží víčka
Vyhasl život jako svíčka
Poslední nádech krade stín
Přijímá ji smrti klín

Ticho se rozhostí vůkol
Nenávist splnila svůj úkol
Bezvládné tělo nehnutě leží
Čas dál bezstarostně běží

Kdo najde bledou vílu
Kdo objeví tu sílu
Najít v sobě pochopení
Pro bolesti té uchopení

Hrozně moc se mi líbí,
ale něco tomu chybí,
nevím, čím to je,
že ho mé srdce plně nemiluje...