Smutné básničky

Jen pouhý okamžik zahlédnout bych chtěl,
něžňoučkou bytůstku, nad níž jsem bděl,
již nikdy jsem opustit, teď vím, neměl,
čas nelze vrátit, ano, bohužel,
však dovol, abych tě naposled políbit směl,
než propadnu v beznaděj, můj trpký úděl.

Živote, postůj chviličku,
pohlaď mou dušičku,
jiskřičkou naděje,
že se na mne můj milovaný opět usměje,
že všechna trápení budou ta tam
a štěstí bude opět přát nám.

Když člověk šťastným není,
jeho život se velmi změní,
barvy blednou, hudba utichá,
z krásného smíchu upadá do ticha.
Po tváři stékají mu slané slzy,
vše špatné, co udělal, ho velmi mrzí,
chce napravit své chyby,
ale jsou to jen slova, jenom kdyby.

Zítra bude dobrý den,
uvidím Tě zas.
Už se těším jen,
jak uvidím v Tvých očích jas.

Proč mé oči stále pláčou,
proč mé ruce tak prázdné jsou,
proč mé srdce tak stále buší,
když už nemáš mě rád...
Proč?

Venku se už stmívá,
myšlenky jsou zmatené,
nikdo se na mě neusmívá,
stýská se mi - Tobě ne?

Je mi třicet pryč,
v srdci žár, na jazyku led,
místo života dlouhý bič,
prásknout s ním chtěl bych hned.

V hlavě třináctá komnata,
plná pavučin a smetí,
láska jako životní podstata,
vstoupit smíš jen s odvahou v objetí.

Touha jak dlouhé korále,
místo prožitků snění,
čekání na femme fatale,
jen ve verších mám své jmění.

Písmenky nelze se vykoupit,
ani smýt ze sebe hříchy,
možná jen kousek touhy uloupit,
v zrcadle milosrdenství odraz pýchy.

Láska jako esemeska,
obrázky místo dotyků,
ze vztahů tragická freska,
hořký smích místo vzlyků.

Tohle jsou puzzle mého života,
se spoustou špatných dílků,
v dlaních prázdno, na rtech němota,
to je osudem všech snílků...

Cítím tvé rty,
cítím tvé dotyky,
cítím vše, co hřálo nás,
když jsme se smáli
a lásku si užívali.
Ztrácím teď vše,
co jsem kdy milovala.
Tebe...

Proč malý moment ti zničí celý život.
Jedna vteřina a zhroutí se ti všechno.
A teď se jenom ptáš, jak se to mohlo stát.
A jak tomu zabránit.

Teď mi nezbývá než sedět vedle tebe na posteli,
držet tě za ruku a doufat, že to bude jako dřív.
Slyším, jak ti srdce pomalu bije
a vzpomínám na ty krásný chvíle.

Proč malý moment ti zničí celý život.
Jedna vteřina a zhroutí se ti všechno.
A teď se jenom ptáš, jak se to mohlo stát.
A jak tomu zabránit.

Jestli mě slyšíš, chci,
abys věděla, že jsi byla pro mě to nej v životě.
Usměvavá jako slunce v létě, když hřeje,
krásná jako kytka, co na jaře kvete,
veselá jako barevné listí na podzim,
tvá kůže jemná jako nově napadnutý sníh.

Proč stačí okamžik,
jedna blbá vteřina a zhroutí se ti všechno, cos měl.
Nechci, abys zavřela oči,
pustila mou ruku, co mi teď držíš,
nechci, aby tvé srdce přestalo bít
a tys odešla ode mne navždy.

Až ti zhasne svíčka
a půjdeš do nebe,
děkuju ti za všechno a hlavně za tebe.
Sedím doma a koukám na hvězdy,
přes slzy pomalu nevidím,
a marně tu čekám na tebe,
marně tu čekám, lásko, na tebe.

Tak proč malý moment ti zničí celý život.
Jedna vteřina a zhroutí se ti všechno.
A teď se jenom ptáš, jak se to mohlo stát.
A jak tomu zabránit.

Proč radost střídá smutek,
smích zas pláč.
A smích zas pláč.

Vypila jsem horký kalich osudu,
potřebuji Tě a ochutnat s Tebou lásku ve vzduchu.
S Tebou utíkat na nebi po mraku,
nespadnout a držet se, jak na pohádkovém draku.
Božská zahrada nám bude otevřena,
neboj se, tam se láska podvést nedá!