Básničky 2011 - 2020 / 2102
Má duše se ocitla na dně.
Kdo ji zvedne ze země,
ten bude zachránce můj.
Má duše se trápila a sama bloudila,
než novou motivaci nalezla.
Stačilo, když vítr zafoukal a uběhl čas,
ten je nejlepší přítel náš.
Ten mě znovu dostal na nohy.
Čas zlé odnesl a dobré přinesl.
Opět se raduji ze života,
netruchlím a jsem veselá kopa.
Jsem sama bez partnera,
ale i tak jsem ráda, že jsem celá.
A sama přece nejsem, pár přátel stačí mít,
kteří mě dokážou utěšit.
Jsem ráda, že jsem na světě,
je tu krásně, tak netruchlete.
Život nám byl dán,
tak si ho užívejme, dokud je nám přán.
Kdo ji zvedne ze země,
ten bude zachránce můj.
Má duše se trápila a sama bloudila,
než novou motivaci nalezla.
Stačilo, když vítr zafoukal a uběhl čas,
ten je nejlepší přítel náš.
Ten mě znovu dostal na nohy.
Čas zlé odnesl a dobré přinesl.
Opět se raduji ze života,
netruchlím a jsem veselá kopa.
Jsem sama bez partnera,
ale i tak jsem ráda, že jsem celá.
A sama přece nejsem, pár přátel stačí mít,
kteří mě dokážou utěšit.
Jsem ráda, že jsem na světě,
je tu krásně, tak netruchlete.
Život nám byl dán,
tak si ho užívejme, dokud je nám přán.
Je to už doba, je to už čas,
kdy jsi mi naposled hladil vlas.
Možná to tušíš, možná to víš,
že tuhle lásku už nikdy nespravíš.
Zradil jsi, podvedl, nemá to cenu,
vždyť Ty jsi ubožák, co každou svedl.
Byla to láska, byl to květ,
který se rozpadl, ani se nerozkvet.
Milovala jsem Tě a Ty to víš,
zradil jsi a už to nespravíš.
kdy jsi mi naposled hladil vlas.
Možná to tušíš, možná to víš,
že tuhle lásku už nikdy nespravíš.
Zradil jsi, podvedl, nemá to cenu,
vždyť Ty jsi ubožák, co každou svedl.
Byla to láska, byl to květ,
který se rozpadl, ani se nerozkvet.
Milovala jsem Tě a Ty to víš,
zradil jsi a už to nespravíš.
Já bloudím světlem, bloudím tmou,
proplouvám životem a hledám lásku svou,
z očí slzy samotou po tváři stékají,
v srdci kámen, který nemizí,
maličké chvilky mě šťastnou už dělají,
ale pak najednou mění se v samotu a mizí,
můžu být šťastná jen malinkou chvíli,
a doufat, že snad jednou už chvilkou to nebude
a ve tváři slzy už místo mít nebudou,
že už nebudu jen proplouvat
smutnou, zlou samotou a tmou,
že budu se smát a kámen ze srdce zmizí,
že svou lásku můžu někomu bez obav dát,
vědět, že není to jen štěstí ryzí,
mám pocit, že život mi víc nechce dát,
než samotu a smůlu,
že víc nemám šanci si přát,
tak ptám se osudu,
budu se někdy víc než jen malinkou chvíli
moct smát, neplakat, se radovat
a moct se svou holčičkou lásku si přát?!
proplouvám životem a hledám lásku svou,
z očí slzy samotou po tváři stékají,
v srdci kámen, který nemizí,
maličké chvilky mě šťastnou už dělají,
ale pak najednou mění se v samotu a mizí,
můžu být šťastná jen malinkou chvíli,
a doufat, že snad jednou už chvilkou to nebude
a ve tváři slzy už místo mít nebudou,
že už nebudu jen proplouvat
smutnou, zlou samotou a tmou,
že budu se smát a kámen ze srdce zmizí,
že svou lásku můžu někomu bez obav dát,
vědět, že není to jen štěstí ryzí,
mám pocit, že život mi víc nechce dát,
než samotu a smůlu,
že víc nemám šanci si přát,
tak ptám se osudu,
budu se někdy víc než jen malinkou chvíli
moct smát, neplakat, se radovat
a moct se svou holčičkou lásku si přát?!
Dívám se na tebe,
oči žárem roznícené
rychle pohasínají.
Líce růžové blednou,
vlasy tmavé
šednou,
rty stále
šťavnaté
usychají.
Držím tě za ruku,
život odchází do neznáma,
zůstávám tady navždy sama.
Chci chytit vánek,
než odletí z dlaně,
naposledy pohladit staré skráně,
které mám tolik ráda.
oči žárem roznícené
rychle pohasínají.
Líce růžové blednou,
vlasy tmavé
šednou,
rty stále
šťavnaté
usychají.
Držím tě za ruku,
život odchází do neznáma,
zůstávám tady navždy sama.
Chci chytit vánek,
než odletí z dlaně,
naposledy pohladit staré skráně,
které mám tolik ráda.
Ty můj malej medvídku,
mám červenou desítku.
Ty jen hraješ a prohráváš,
nad prohrami blbě máváš.
Nevím, proč jsi takhle divnej,
po rodičích nejsi línej.
Zkus jen vstanout,
„mám tě rád” říct,
to mi asi slzy skanou,
mou svíčkovou budeš jíst.
mám červenou desítku.
Ty jen hraješ a prohráváš,
nad prohrami blbě máváš.
Nevím, proč jsi takhle divnej,
po rodičích nejsi línej.
Zkus jen vstanout,
„mám tě rád” říct,
to mi asi slzy skanou,
mou svíčkovou budeš jíst.
Kapky slzy padají mi do klína,
některé vzpomínky do smrti proklínám,
tys mi vzal něco, co patří jen mému srdci,
vzal jsi mi něco, co patří jen mně přeci.
Nenávidím Tě!
některé vzpomínky do smrti proklínám,
tys mi vzal něco, co patří jen mému srdci,
vzal jsi mi něco, co patří jen mně přeci.
Nenávidím Tě!
Slunce klidně zapadá,
a já stále více propadám teď zármutku.
Tma kraj zvolna napadá,
a já zase utápím se ve svém smutku.
Hned vzala si mě samota,
když jsi navždy odešla,
a mučí duši mou.
Duši, do které jsi světlo dala,
tvá smrt si ho však ráda vzala,
a srdce, o které jsi pečovala,
v bolesti jsi zanechala,
bylas mojí jedinou.
Když jsi navždy odešla,
žal se stal mým pánem,
má láska k tobě nepřešla,
vzlyká nad ztraceným rájem.
A slunce dávno zapadlo,
tak jako každý den,
a mě i dnes napadlo,
proč tu ještě jsem.
a já stále více propadám teď zármutku.
Tma kraj zvolna napadá,
a já zase utápím se ve svém smutku.
Hned vzala si mě samota,
když jsi navždy odešla,
a mučí duši mou.
Duši, do které jsi světlo dala,
tvá smrt si ho však ráda vzala,
a srdce, o které jsi pečovala,
v bolesti jsi zanechala,
bylas mojí jedinou.
Když jsi navždy odešla,
žal se stal mým pánem,
má láska k tobě nepřešla,
vzlyká nad ztraceným rájem.
A slunce dávno zapadlo,
tak jako každý den,
a mě i dnes napadlo,
proč tu ještě jsem.
Potkala jsem dívku.
Ta dívka plakala, oči oteklé, srdce zničené.
Bylo na ní vidět, jak moc ho miluje.
On si ale jen stěžuje, že je mladá.
Nechce ji, protože jí je jen 15 let.
To je ale divný svět.
Dívka zahlédla blízko les.
Nebrala ohledy na pytlákovu lest.
Vběhla do lesa...
Střelba, křik!
Dívka leží uprostřed lesa,
s krvavou ránou na hrudníku.
Nedýchá! Nežije!
Umřela pro lásku.
Ta dívka plakala, oči oteklé, srdce zničené.
Bylo na ní vidět, jak moc ho miluje.
On si ale jen stěžuje, že je mladá.
Nechce ji, protože jí je jen 15 let.
To je ale divný svět.
Dívka zahlédla blízko les.
Nebrala ohledy na pytlákovu lest.
Vběhla do lesa...
Střelba, křik!
Dívka leží uprostřed lesa,
s krvavou ránou na hrudníku.
Nedýchá! Nežije!
Umřela pro lásku.
Proplouvám životem,
dostal jsem ránu,
teď ležím na zemi,
mám špatnou hlavu.
Chtěl bych se zvednout,
ale špatně se hojí,
vzpomínky tlačí mě k zemi,
hrozně to bolí.
Čím víc chci zapomenout,
tím více si vzpomínám,
tu nesmyslnou rovnici
teď denně proklínám.
Co bude nyní dál,
jak budu žít,
zbývá jen naděje,
že bude líp.
dostal jsem ránu,
teď ležím na zemi,
mám špatnou hlavu.
Chtěl bych se zvednout,
ale špatně se hojí,
vzpomínky tlačí mě k zemi,
hrozně to bolí.
Čím víc chci zapomenout,
tím více si vzpomínám,
tu nesmyslnou rovnici
teď denně proklínám.
Co bude nyní dál,
jak budu žít,
zbývá jen naděje,
že bude líp.
Básničky 2011 - 2020 / 2102
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2023 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy