Nechci být jen ta,
se kterou půjdeš spát,
chci být ta,
která si nebude jen hrát.

Lásku čistou ti dám,
srdce jen pro tebe mám,
ale když napíšeš o své rodince,
nálada se mi změní v hodince.

Nestačí mi jen tvé zprávy,
chci být s tebou den co den,
lehnout si s tebou do trávy
vyjet s tebou prostě někam ven.

V tom najednou se ozve telefon,
který ze snění mě vytrhne,
v duchu si říkám: „Doufám, že je to on.”
Mé srdce se radostí snad utrhne.

Otvírám zprávu a čtu:
„Tento týden mi to nevyjde,
nemůžu psát, promiň, jdu
domů, kde láska snad nepřijde.”

Bolí mě moc slova tvá,
já chtěla být jen tvá,
s nikým se o tebe nedělit,
lásku mou ti nadělit.

Promiň, ale jsem v tom až po uši,
a milovat tě se nesluší,
nejsi ten pravý, říkáš mi,
a slzy mi neusychají...