Básničky 2001 - 2010 / 2098
Zahradou růžovou chtěla jsem jít,
bláznivou představou chtěla jsem žít,
proč jsi mě opustil,
když láska nám přála?
Nezůstalo nic, jen city,
srdce a smutná zpráva...
Vrať se... lásko...
bláznivou představou chtěla jsem žít,
proč jsi mě opustil,
když láska nám přála?
Nezůstalo nic, jen city,
srdce a smutná zpráva...
Vrať se... lásko...
Až tě jednou velká láska zklame,
tvůj život zbytečným se stane.
Nezoufej, život jde dál,
buď rád, že ses jeho součástí stal.
Nebreč, utři si ty slzy,
já vím, že tě to mrzí.
Zatni pěsti a dívej se vpřed,
už nikdy neohlížej se zpět.
Ten čas už nevrátíš,
to však víš...
Nech to být,
už se tím nezabývej,
musíš jít,
jen v dobrém na ni vzpomínej.
Vím, ty její oči,
když na tebe pohlédly,
hlava se ti zatočí,
ale tvá ústa vždy rozkvetly...
tvůj život zbytečným se stane.
Nezoufej, život jde dál,
buď rád, že ses jeho součástí stal.
Nebreč, utři si ty slzy,
já vím, že tě to mrzí.
Zatni pěsti a dívej se vpřed,
už nikdy neohlížej se zpět.
Ten čas už nevrátíš,
to však víš...
Nech to být,
už se tím nezabývej,
musíš jít,
jen v dobrém na ni vzpomínej.
Vím, ty její oči,
když na tebe pohlédly,
hlava se ti zatočí,
ale tvá ústa vždy rozkvetly...
Vyznání...
... Ať život Tvůj jak z pohádky je,
to Ti Tvůj táta věnuje...
Vzpomínka na tajemný hrad na kopci zalesněném,
stále ji nosím v hlavě.
To, co se skrývá v památníčku v obrázku nakresleném,
se dá přečíst hravě.
Teď jsem uzmula Tvá slova
a píšu je sem, ta samá znova,
jen trošku jinak.
Taky Tě, tati, ráda mám,
a věř,
že život jak z pohádky prožívám.
Jednou jsi dole
a jednou zas výš,
jak pohádky však končí,
sám dobře víš.
Smutek štěstí rázem střídá,
i když někdy je to vskutku bída,
vždy se vzpřímenou hlavou vstávám,
jen málokdy se v boji vzdávám.
Snad jsem taková,
jakou sis mne mít přál,
snad jsem taková,
jakou sis mne vychoval.
... Ať život Tvůj jak z pohádky je,
to Ti Tvůj táta věnuje...
Vzpomínka na tajemný hrad na kopci zalesněném,
stále ji nosím v hlavě.
To, co se skrývá v památníčku v obrázku nakresleném,
se dá přečíst hravě.
Teď jsem uzmula Tvá slova
a píšu je sem, ta samá znova,
jen trošku jinak.
Taky Tě, tati, ráda mám,
a věř,
že život jak z pohádky prožívám.
Jednou jsi dole
a jednou zas výš,
jak pohádky však končí,
sám dobře víš.
Smutek štěstí rázem střídá,
i když někdy je to vskutku bída,
vždy se vzpřímenou hlavou vstávám,
jen málokdy se v boji vzdávám.
Snad jsem taková,
jakou sis mne mít přál,
snad jsem taková,
jakou sis mne vychoval.
Když uhasne svíčka,
nic to není.
Když uhasne láska,
vždy se něco změní.
Plamínek dohoří,
jiskra už není.
Proč se to stalo,
proč se to mění?
nic to není.
Když uhasne láska,
vždy se něco změní.
Plamínek dohoří,
jiskra už není.
Proč se to stalo,
proč se to mění?
Má duše se ocitla na dně.
Kdo ji zvedne ze země,
ten bude zachránce můj.
Má duše se trápila a sama bloudila,
než novou motivaci nalezla.
Stačilo, když vítr zafoukal a uběhl čas,
ten je nejlepší přítel náš.
Ten mě znovu dostal na nohy.
Čas zlé odnesl a dobré přinesl.
Opět se raduji ze života,
netruchlím a jsem veselá kopa.
Jsem sama bez partnera,
ale i tak jsem ráda, že jsem celá.
A sama přece nejsem, pár přátel stačí mít,
kteří mě dokážou utěšit.
Jsem ráda, že jsem na světě,
je tu krásně, tak netruchlete.
Život nám byl dán,
tak si ho užívejme, dokud je nám přán.
Kdo ji zvedne ze země,
ten bude zachránce můj.
Má duše se trápila a sama bloudila,
než novou motivaci nalezla.
Stačilo, když vítr zafoukal a uběhl čas,
ten je nejlepší přítel náš.
Ten mě znovu dostal na nohy.
Čas zlé odnesl a dobré přinesl.
Opět se raduji ze života,
netruchlím a jsem veselá kopa.
Jsem sama bez partnera,
ale i tak jsem ráda, že jsem celá.
A sama přece nejsem, pár přátel stačí mít,
kteří mě dokážou utěšit.
Jsem ráda, že jsem na světě,
je tu krásně, tak netruchlete.
Život nám byl dán,
tak si ho užívejme, dokud je nám přán.
Je to už doba, je to už čas,
kdy jsi mi naposled hladil vlas.
Možná to tušíš, možná to víš,
že tuhle lásku už nikdy nespravíš.
Zradil jsi, podvedl, nemá to cenu,
vždyť Ty jsi ubožák, co každou svedl.
Byla to láska, byl to květ,
který se rozpadl, ani se nerozkvet.
Milovala jsem Tě a Ty to víš,
zradil jsi a už to nespravíš.
kdy jsi mi naposled hladil vlas.
Možná to tušíš, možná to víš,
že tuhle lásku už nikdy nespravíš.
Zradil jsi, podvedl, nemá to cenu,
vždyť Ty jsi ubožák, co každou svedl.
Byla to láska, byl to květ,
který se rozpadl, ani se nerozkvet.
Milovala jsem Tě a Ty to víš,
zradil jsi a už to nespravíš.
Já bloudím světlem, bloudím tmou,
proplouvám životem a hledám lásku svou,
z očí slzy samotou po tváři stékají,
v srdci kámen, který nemizí,
maličké chvilky mě šťastnou už dělají,
ale pak najednou mění se v samotu a mizí,
můžu být šťastná jen malinkou chvíli,
a doufat, že snad jednou už chvilkou to nebude
a ve tváři slzy už místo mít nebudou,
že už nebudu jen proplouvat
smutnou, zlou samotou a tmou,
že budu se smát a kámen ze srdce zmizí,
že svou lásku můžu někomu bez obav dát,
vědět, že není to jen štěstí ryzí,
mám pocit, že život mi víc nechce dát,
než samotu a smůlu,
že víc nemám šanci si přát,
tak ptám se osudu,
budu se někdy víc než jen malinkou chvíli
moct smát, neplakat, se radovat
a moct se svou holčičkou lásku si přát?!
proplouvám životem a hledám lásku svou,
z očí slzy samotou po tváři stékají,
v srdci kámen, který nemizí,
maličké chvilky mě šťastnou už dělají,
ale pak najednou mění se v samotu a mizí,
můžu být šťastná jen malinkou chvíli,
a doufat, že snad jednou už chvilkou to nebude
a ve tváři slzy už místo mít nebudou,
že už nebudu jen proplouvat
smutnou, zlou samotou a tmou,
že budu se smát a kámen ze srdce zmizí,
že svou lásku můžu někomu bez obav dát,
vědět, že není to jen štěstí ryzí,
mám pocit, že život mi víc nechce dát,
než samotu a smůlu,
že víc nemám šanci si přát,
tak ptám se osudu,
budu se někdy víc než jen malinkou chvíli
moct smát, neplakat, se radovat
a moct se svou holčičkou lásku si přát?!
Dívám se na tebe,
oči žárem roznícené
rychle pohasínají.
Líce růžové blednou,
vlasy tmavé
šednou,
rty stále
šťavnaté
usychají.
Držím tě za ruku,
život odchází do neznáma,
zůstávám tady navždy sama.
Chci chytit vánek,
než odletí z dlaně,
naposledy pohladit staré skráně,
které mám tolik ráda.
oči žárem roznícené
rychle pohasínají.
Líce růžové blednou,
vlasy tmavé
šednou,
rty stále
šťavnaté
usychají.
Držím tě za ruku,
život odchází do neznáma,
zůstávám tady navždy sama.
Chci chytit vánek,
než odletí z dlaně,
naposledy pohladit staré skráně,
které mám tolik ráda.
Básničky 2001 - 2010 / 2098
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2023 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy