Najednou jsi stál vedle mě,
podíval se na mě...
nechápala jsem Tě...
byla jsem tak bezbranná...
vždyť jsme si byli tak odcizeni...
chytil jsi mě za ruku...
prosil jsi mě za odpuštění...
za vše, co jsi mi způsobil,
za ty rány, které se nedají zahojit,
za ty slzy proplakané po nocích...
za ty falešné naděje, které jsi mi nadělil...
Ukápla mi slza...
a odpustila Ti...
Chytil jsi mě do náruče a točil jsi se mnou...
točil se mi celý svět...
byla jsem jak v nebi...
A najednou...
jsem se probudila...
a spadla zpátky na zem...
zpátky na dno...
zpátky do světa bez nadějí...
bez šance získat tě zpět...
bez lásky, kterou tak potřebuji...
bez kluka, kterýho tak miluju...
Chci zpátky do mého snu...
kde sen zvítězil nad realitou...
kde jsem se cítila tak volná...
Chci žít svůj sen, chci být jen tvou...
ale vzdávám to...
ty už jinou máš...
na mě se už nedíváš...
to mé srdce tíží...
k zemi mě to sráží...
Snad se jednou dokážu zvednout zpátky...
a poznat tu opravdovou lásku bez lží!