Básničky 1911 - 1920 / 2107
Když se dívám na nebe,
celá zářím jen z tebe.
Byl jsi pro mě dobrý kamarád,
ale teďka jsi pro mě anděl, který mě jen hlídá.
Je pravdou, že jsi mi ublížil nadevše,
ale má se odpouštět, a tak ti odpouštím.
Možná jsem ti ublížila, ale nebylo to mojí vinou,
to, co se stalo, mě moc mrzí.
Dej mi šanci a buďme zase přáteli...
Toť vše z mojí strany,
nikdy nezapomenu na to, co bylo...
Miluji tě stále, furt,
ale ty už o mně nechceš slyšet,
a to mě bolí nejvíce...
Vše píšu od srdce,
miluji tě stále nejvíce...
celá zářím jen z tebe.
Byl jsi pro mě dobrý kamarád,
ale teďka jsi pro mě anděl, který mě jen hlídá.
Je pravdou, že jsi mi ublížil nadevše,
ale má se odpouštět, a tak ti odpouštím.
Možná jsem ti ublížila, ale nebylo to mojí vinou,
to, co se stalo, mě moc mrzí.
Dej mi šanci a buďme zase přáteli...
Toť vše z mojí strany,
nikdy nezapomenu na to, co bylo...
Miluji tě stále, furt,
ale ty už o mně nechceš slyšet,
a to mě bolí nejvíce...
Vše píšu od srdce,
miluji tě stále nejvíce...
Žádné teplo, nikdo, kdo by hřál.
Zůstal jsi sám.
Objímáš cizí těla, těla lidí,
co tě maji radi, nebo snad i milují.
V tvém srdci však zůstal chlad...
Zůstal jsi sám.
Objímáš cizí těla, těla lidí,
co tě maji radi, nebo snad i milují.
V tvém srdci však zůstal chlad...
Nevím, co teď bude dál,
v krku hořkou chuť teď mám,
stojím v temným lese sama,
větve praskaj pod nohama.
Pak přede mnou se objevila
ta dokonalá postava,
černý šat na sobě měla,
moji duši vzít si chtěla.
Byla krásná, ale osamělá,
v očích velkou bolest měla,
proto moji duši chtěla,
aby rychle zapomněla.
Pokračování básničky
v krku hořkou chuť teď mám,
stojím v temným lese sama,
větve praskaj pod nohama.
Pak přede mnou se objevila
ta dokonalá postava,
černý šat na sobě měla,
moji duši vzít si chtěla.
Byla krásná, ale osamělá,
v očích velkou bolest měla,
proto moji duši chtěla,
aby rychle zapomněla.
Pokračování básničky
Když přítel umírá,
ve dny se vzpomíná,
na ty krásné chvíle spolu,
po nich klesá hlava dolů...
Začnu řvát!
Jáá měl tě rááád.
Vždy budu vzpomíínat.
A srdcem tě objíímat.
Jednou se potkáme, jednou se sejdem,
a do svých náručí se zase stisknem...
Budeme spolu, už nás nic nerozdělíí.
Budeme bojovat za cit, lásku a smrt! :’(
ve dny se vzpomíná,
na ty krásné chvíle spolu,
po nich klesá hlava dolů...
Začnu řvát!
Jáá měl tě rááád.
Vždy budu vzpomíínat.
A srdcem tě objíímat.
Jednou se potkáme, jednou se sejdem,
a do svých náručí se zase stisknem...
Budeme spolu, už nás nic nerozdělíí.
Budeme bojovat za cit, lásku a smrt! :’(
Proč vylézat z ulity,
když do ní zalézám hlouběji a hlouběji.
Proč lízat si rány,
když se nítí častěji a častěji.
Proč doufat v šťastný konec,
když pláč nechce ustat.
Proč svou víru pořád podporovat,
když mé nohy nechtějí už vstát.
Proč se pořád tak hloupě ptát,
když odpovědi bych už měla znát...
když do ní zalézám hlouběji a hlouběji.
Proč lízat si rány,
když se nítí častěji a častěji.
Proč doufat v šťastný konec,
když pláč nechce ustat.
Proč svou víru pořád podporovat,
když mé nohy nechtějí už vstát.
Proč se pořád tak hloupě ptát,
když odpovědi bych už měla znát...
Tma za okna se vkrádá,
hvězdy pozoruješ ráda,
jak jasné se zdají,
až dech se tají.
Jak jsou strašně daleko,
až srdce se Ti uleklo,
sevřel Ti ho noční chlad
- kde je ten, co má Tě rád?
Je dál než ty hvězdy?
Je daleko už navždy?
hvězdy pozoruješ ráda,
jak jasné se zdají,
až dech se tají.
Jak jsou strašně daleko,
až srdce se Ti uleklo,
sevřel Ti ho noční chlad
- kde je ten, co má Tě rád?
Je dál než ty hvězdy?
Je daleko už navždy?
Stalo se to včera, toho osudného dne,
kdy ostrá dýka bodla mne.
Dýka zloby patřící duši nenávistné,
již měla jsem za přítele.
A dnes je konec, četla jsem z řádku,
cítila jsem, že nebudu v pořádku.
Teď snažím se, ze svých zbytků sil,
neupustit těch tisíc slz,
které pro tebe mé oči roní,
ale tvé srdce se přesto zlobí.
Já však nevím, jak jinak ti říct,
že nebyla jsem ti vždy vstříct,
a proto tu smutnou tvář mám,
již za vlasy schovávám,
i když vím, že i přes nehody a uplakané líce,
jsem měla tě ráda převelice.
Slyším, jak mé srdce buší,
však jistý hlas mi šeptá do uší,
že tvá slova nic nezruší.
Tyto pocity mé diktují si do řady,
ale ty si pamatuj, že budu tě mít ráda navždy.
kdy ostrá dýka bodla mne.
Dýka zloby patřící duši nenávistné,
již měla jsem za přítele.
A dnes je konec, četla jsem z řádku,
cítila jsem, že nebudu v pořádku.
Teď snažím se, ze svých zbytků sil,
neupustit těch tisíc slz,
které pro tebe mé oči roní,
ale tvé srdce se přesto zlobí.
Já však nevím, jak jinak ti říct,
že nebyla jsem ti vždy vstříct,
a proto tu smutnou tvář mám,
již za vlasy schovávám,
i když vím, že i přes nehody a uplakané líce,
jsem měla tě ráda převelice.
Slyším, jak mé srdce buší,
však jistý hlas mi šeptá do uší,
že tvá slova nic nezruší.
Tyto pocity mé diktují si do řady,
ale ty si pamatuj, že budu tě mít ráda navždy.
Básničky 1911 - 1920 / 2107
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2024 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy