Vláčnou chůzí, co noha nohu mine,
někam kráčíš, tahle noc nemá cíl
a včerejšek tak jako kotě na klín se Ti do klubíčka svine
a ty mu dáš svou misku štěstí, co jsi ráno nedopil.

Nad hlavou hvězdy a v duši tolik místa,
na lidi, na sny, na štěně za plotem.
Tulipán za uchem, jak věčný optimista
zvracíš u zdi svoje touhy s dost trapným bonmotem:

Něco končí, jak krátký šílenství,
však s noblesou a silou lva teď čas tu chvíli napíná.
Tam někde v dálce další roky ti nabízí své panenství,
možná tu něco končí, no určitě tu něco znova začíná.

Proč pochopit tu změnu je vážně nad mé síly,
moje malá Uježená, proč smyl nás všední den,
proč nevyřčeny byly věty, proč se dlaně rozpojily,
proč žízním stále po tvém srdci tak hrozně osaměn.