Smutné básničky

Opustil mě ten,
kterého jsem milovala,
byl můj sen,
všechno bych za to dala,
abych ho políbit
mohla znova
a nemusela být
nevyslyšená slova:
MILUJU TĚ.

Tečou mi po tvářích slzy,
jejich krůpěje nemají konce,
mé srdce vykrvácí brzy
bez toho, koho chce.

Slzy jako hrachy
mám všude, snad on taky.
Ba ne, já dobře vím,
ten robot nezná splín.
Ten netvor nemá srdce,
snadno zraní, koho chce,
nemá výčitky svědomí,
král krásný, avšak ledový.

Bolest v srdci mám,
když se podívám
letmo do jejích očí.
Stále totiž cítím,
lásku, co voní kvítím,
až hlava se mi točí.

Smutek mě zevnitř zžírá,
ať každý si na mě zírá,
na všechno jsem už rezignovala,
ach, proč musím být tak sama :-(

Srdce mi zlomila
ta prolhaná dáma,
nejdřív mě osnila,
potom přišla rána.

Potkala jsem toho pravého,
to už se tak stává,
vybrala jsem si jiného
a zůstala sama :-(

Láska dělá divy
a to je to, co mi tolik chybí.
Těžký úděl života
je citová samota.

Život je Růže, co se sluncem rozkvétá
v krůpějích rosy se třpytí jako perlami posetá
křehká krása květu, tvým srdcem je spjatá
v duši nosíš květ, co vůní spoutá.

Voní jako stín, co za zády nosíš
dýcháš, tu medovou vůni cítíš
v hlavě ji máš, na ni myslíš
tiše zůstává krásná vůně, víš.

Rozkvétá za rosy bílý pupen
krásu vidíš, tím pohledem udiven
okvětních plátků půvabem okouzlen
nic nevnímáš, vznášíš se omámen.

Křehkost, ta krása, co city svádí
sladce omamná vůně v nose vnadí
oči zavíráš a sny stále ve spánku vidí
nádheru, co do rozpaků mozek přivádí.

Kdo tu Růži zplodil, se ptáš
vznikla z lásky, tu odpověď znáš
bílý květ zrůžověl, dlaní objímáš
nádherný dar milovat v sobě nosíváš.

Miluješ tu Růži, co má trní
je tvůj Život, svíráš jen v dlani
bolí a rvát se chceš za ni
za Růži života, co lidskou duši raní.

Má duše ve mně strádá,
chybí jí něco, co milovala,
chybí jí něžné objetí,
milostné políbení,
to krásné slůvko miluji tě,
od té nejdůležitější na světě.

Můj človíček ve mně smutní,
připadá si sám v téhle tůni,
chtěl by opět najít tu osobu spřízněnou,
a také parádně praštěnou,
ať si nepřipadá v tom světě sám,
ať je někým milován.

Jediné, co teď mám,
jsou slzy samoty, které skrývám,
skrývám je před světem,
před tím zlem,
a jediné, po čem volám, je nebýt sám,
toužím být někým milován.