Život je Růže, co se sluncem rozkvétá
v krůpějích rosy se třpytí jako perlami posetá
křehká krása květu, tvým srdcem je spjatá
v duši nosíš květ, co vůní spoutá.

Voní jako stín, co za zády nosíš
dýcháš, tu medovou vůni cítíš
v hlavě ji máš, na ni myslíš
tiše zůstává krásná vůně, víš.

Rozkvétá za rosy bílý pupen
krásu vidíš, tím pohledem udiven
okvětních plátků půvabem okouzlen
nic nevnímáš, vznášíš se omámen.

Křehkost, ta krása, co city svádí
sladce omamná vůně v nose vnadí
oči zavíráš a sny stále ve spánku vidí
nádheru, co do rozpaků mozek přivádí.

Kdo tu Růži zplodil, se ptáš
vznikla z lásky, tu odpověď znáš
bílý květ zrůžověl, dlaní objímáš
nádherný dar milovat v sobě nosíváš.

Miluješ tu Růži, co má trní
je tvůj Život, svíráš jen v dlani
bolí a rvát se chceš za ni
za Růži života, co lidskou duši raní.