Básničky 1921 - 1930 / 2157
V samotě dívka sedí,
do prázdna tiše hledí.
Sedí sama a tiše,
ruka jí po papíře píše.
Psaním se zbavuje smutku,
poté jí je lépe vskutku.
Co chvíli jí slza z očí ukápne,
bojí se, že to nezvládne.
Na srdci ji bolest tíží,
bojí se, že ji to sníží.
Těžká jako kameny,
bude s pocity pod koleny.
City zchladnou jako led na pólu,
nikdy si už nic nepřipustí k tělu.
Úsměv se jí nevrátí,
jas z očí se vytratí.
Z rtíků úzké čárky se stanou,
z očí jen slzy pokanou.
Ty slzy velké jako hrách,
ty rty šedé jako prach.
Ty oči jako vyhasínající plamínky,
ta duše umírající dívenky.
do prázdna tiše hledí.
Sedí sama a tiše,
ruka jí po papíře píše.
Psaním se zbavuje smutku,
poté jí je lépe vskutku.
Co chvíli jí slza z očí ukápne,
bojí se, že to nezvládne.
Na srdci ji bolest tíží,
bojí se, že ji to sníží.
Těžká jako kameny,
bude s pocity pod koleny.
City zchladnou jako led na pólu,
nikdy si už nic nepřipustí k tělu.
Úsměv se jí nevrátí,
jas z očí se vytratí.
Z rtíků úzké čárky se stanou,
z očí jen slzy pokanou.
Ty slzy velké jako hrách,
ty rty šedé jako prach.
Ty oči jako vyhasínající plamínky,
ta duše umírající dívenky.
K čemu je Tvá krása,
když jsi stejně uvnitř zlomená,
jak můžeš mít štěstí,
když Ti každej jen podráží kolena.
Co je pro Tebe přítel,
když lásky je tak málo,
a vůbec, na co láska,
aby se nám o ní jen zdálo?!
když jsi stejně uvnitř zlomená,
jak můžeš mít štěstí,
když Ti každej jen podráží kolena.
Co je pro Tebe přítel,
když lásky je tak málo,
a vůbec, na co láska,
aby se nám o ní jen zdálo?!
Zapomeneš, až budu ležet v hrobě?
Zapomeneš po nějaké době?
Čas se krátí, rychle běží...
další tobě blízký v hrobě leží!
Pláčeš? Či snad jen přemýšlíš...?
Způsob své smrti promýšlíš?
Byla jsi veselá a teď jsi zlá,
k ostatním lidem nevidomá.
Leháš si na chladnou zem,
nevnímáš, kdy je noc a kdy den.
Odejde strach, pak poslední dech,
jak kdyby tvůj život, někam odběh...
Každého z nás to jednou čeká,
tak co tě na tom tak leká?
Zapomeneš po nějaké době?
Čas se krátí, rychle běží...
další tobě blízký v hrobě leží!
Pláčeš? Či snad jen přemýšlíš...?
Způsob své smrti promýšlíš?
Byla jsi veselá a teď jsi zlá,
k ostatním lidem nevidomá.
Leháš si na chladnou zem,
nevnímáš, kdy je noc a kdy den.
Odejde strach, pak poslední dech,
jak kdyby tvůj život, někam odběh...
Každého z nás to jednou čeká,
tak co tě na tom tak leká?
Znám stovky přání řečených do větru,
co tiše sklouzla z lidských rtů...
Znám lidskou zradu i plány, sliby,
tenkrát tak vážný, bez pochyby...
že i já uvěřila
v lásku, o níž jsem tak dávno snila.
Zbyly však, jak každý tuší,
jen šrámy na holčičí duši.
co tiše sklouzla z lidských rtů...
Znám lidskou zradu i plány, sliby,
tenkrát tak vážný, bez pochyby...
že i já uvěřila
v lásku, o níž jsem tak dávno snila.
Zbyly však, jak každý tuší,
jen šrámy na holčičí duši.
Já tě stále miluji, proč to děláš?
To po mně nemůžeš chtít.
Já se tě nevzdám, s tím nic nenaděláš.
Bez tebe nechci dále být.
Byla jsi má jediná naděje,
bez tebe nebudu moci žít.
Skoro jako sněhové závěje,
to si budu muset život vzít.
To po mně nemůžeš chtít.
Já se tě nevzdám, s tím nic nenaděláš.
Bez tebe nechci dále být.
Byla jsi má jediná naděje,
bez tebe nebudu moci žít.
Skoro jako sněhové závěje,
to si budu muset život vzít.
Nevím, co si mám s tímhle počít,
jestli mám z toho mostu skočit.
Nevím, co mám dělat,
jestli ti zavolat či nezavolat.
Ale když ti zavolám,
ty mi to stejně nezvedneš,
já se svých citů kvůli tobě vzdát nehodlám,
i když si přede mnou do cesty s prstenem klekneš.
Už padám z mostu dolů,
škoda, že už nemůžeme být spolu.
Vím, že nás už spolu nic nepojí,
a to jsem si bájně myslela,
že náš rozchod hladce obstojím.
Mýlila jsem se jako vždycky,
jako když jsem si říkala, jak máme se spolu hezky,
ale místo toho mezi námi létaly blesky.
Já v jedné věci jsem si lhala,
vždy jsem tě strašně milovala,
nikomu jinému jsem své srdce celé nedala,
jen tobě jsem srdce i duši zaprodala.
jestli mám z toho mostu skočit.
Nevím, co mám dělat,
jestli ti zavolat či nezavolat.
Ale když ti zavolám,
ty mi to stejně nezvedneš,
já se svých citů kvůli tobě vzdát nehodlám,
i když si přede mnou do cesty s prstenem klekneš.
Už padám z mostu dolů,
škoda, že už nemůžeme být spolu.
Vím, že nás už spolu nic nepojí,
a to jsem si bájně myslela,
že náš rozchod hladce obstojím.
Mýlila jsem se jako vždycky,
jako když jsem si říkala, jak máme se spolu hezky,
ale místo toho mezi námi létaly blesky.
Já v jedné věci jsem si lhala,
vždy jsem tě strašně milovala,
nikomu jinému jsem své srdce celé nedala,
jen tobě jsem srdce i duši zaprodala.
Kéž bych se tě mohla vzdát,
už nemůžu vystát
pocit, že když tě pozoruju, ty si mě nevšímáš.
Že mračíš se, když se směju tomu, co děláš.
Dřív jsi mě měl docela rád.
Chybělo málo a byls můj kamarád.
Tak co se stalo, co jsem Ti udělala?
Nebo jsem si to předtím jenom namlouvala.
Nikdy jsem se Ti nelíbila. (A komu jo?)
Líbí se ti jen ta pitomá blondýna.
Máš fakt mizernej vkus... jako většina.
už nemůžu vystát
pocit, že když tě pozoruju, ty si mě nevšímáš.
Že mračíš se, když se směju tomu, co děláš.
Dřív jsi mě měl docela rád.
Chybělo málo a byls můj kamarád.
Tak co se stalo, co jsem Ti udělala?
Nebo jsem si to předtím jenom namlouvala.
Nikdy jsem se Ti nelíbila. (A komu jo?)
Líbí se ti jen ta pitomá blondýna.
Máš fakt mizernej vkus... jako většina.
Půlnoc už odbyla,
temnota chutná sladce
a když nemám co na práci,
skládám básně.
Třeba o tom,
že úsměv máš krásnej.
Potom,
že líbíš se mi, strašně.
Temnota se rozplývá,
nebe rychle bledne.
A po mé lásce
jako když se země slehne.
A já vím,
že se už nevrátí.
temnota chutná sladce
a když nemám co na práci,
skládám básně.
Třeba o tom,
že úsměv máš krásnej.
Potom,
že líbíš se mi, strašně.
Temnota se rozplývá,
nebe rychle bledne.
A po mé lásce
jako když se země slehne.
A já vím,
že se už nevrátí.
Ach radost, ach radost, hezká to květina,
jen škoda, přeškoda, že kořínků nemá!
Přijde vítr - rozfouká ji,
přijde voda - odhoupá ji,
ach škoda, přeškoda, že kořínků nemá.
Ach žalost, ach žalost, hořký to kořínek,
žádný z něho nepučí se květ ani lupínek.
Kolik vzdechů srdce kruší,
než mu horkost povysuší,
kolik slzí uplyne,
nežli se v nich rozplyne.
jen škoda, přeškoda, že kořínků nemá!
Přijde vítr - rozfouká ji,
přijde voda - odhoupá ji,
ach škoda, přeškoda, že kořínků nemá.
Ach žalost, ach žalost, hořký to kořínek,
žádný z něho nepučí se květ ani lupínek.
Kolik vzdechů srdce kruší,
než mu horkost povysuší,
kolik slzí uplyne,
nežli se v nich rozplyne.
Básničky 1921 - 1930 / 2157
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2025 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy