Básničky 1891 - 1900 / 2105
Po hromosvodu pocitů
stéká slza strasti,
hlava plná rozpaků,
ocitáš se v pasti.
Brouzdáš temnou myšlenkou,
utápíš se v žalu,
otevíráš zlomeninu
srdečního svalu.
Svědomí umlčíš
bezedným vínem,
nevíš, jak utéci
před vlastním stínem.
V závrati smutku
upadáš na dno,
bez citu, bez lásky,
dusí tě prázdno...
stéká slza strasti,
hlava plná rozpaků,
ocitáš se v pasti.
Brouzdáš temnou myšlenkou,
utápíš se v žalu,
otevíráš zlomeninu
srdečního svalu.
Svědomí umlčíš
bezedným vínem,
nevíš, jak utéci
před vlastním stínem.
V závrati smutku
upadáš na dno,
bez citu, bez lásky,
dusí tě prázdno...
Šlápl jsem vedle
a nejde to vzít zpět,
tváře máš zvadlé,
a srdce jako led.
Zkouším ho rozehřát,
tak jako dřív,
však oheň není z čeho brát,
ztratil jsem k tobě klíč.
Strašně moc chtít
k návratu nestačí,
dál naše srdce
jinam se otáčí.
Všechno jsem zradil,
moc mě to mrzí,
srdce tvé zazdil,
moc tě to bolí.
Vláčím to závaží,
výstrahu pro ty,
co lásky si neváží,
rozdávaj fauly.
Střezte se porušit
vyřčené sliby,
už nejdou napravit
zbytečné chyby.
a nejde to vzít zpět,
tváře máš zvadlé,
a srdce jako led.
Zkouším ho rozehřát,
tak jako dřív,
však oheň není z čeho brát,
ztratil jsem k tobě klíč.
Strašně moc chtít
k návratu nestačí,
dál naše srdce
jinam se otáčí.
Všechno jsem zradil,
moc mě to mrzí,
srdce tvé zazdil,
moc tě to bolí.
Vláčím to závaží,
výstrahu pro ty,
co lásky si neváží,
rozdávaj fauly.
Střezte se porušit
vyřčené sliby,
už nejdou napravit
zbytečné chyby.
Ztratila jsem tě,
zranila jsem tě...
jsem ta nejhorší...
bolesti mě souží!
Nikdy jsem tě nepřestala milovat!
Budu o tebe bojovat!
Bojovat o tvou lásku, něhu a tvá slova.
Bojovat o splnění těch našich snů... znova a znova...
P.S. Vrať se! Miluji Tě! :’(
zranila jsem tě...
jsem ta nejhorší...
bolesti mě souží!
Nikdy jsem tě nepřestala milovat!
Budu o tebe bojovat!
Bojovat o tvou lásku, něhu a tvá slova.
Bojovat o splnění těch našich snů... znova a znova...
P.S. Vrať se! Miluji Tě! :’(
Jáá přestanu skládat básně.
Je to víc než jasné.
Já tě tím jen otravuju.
Za blbost to považuju.
Vííš, jáá mám tě ráád.
Ale to neníí dobréé snad.
Příště se potkáme.
A jednou se dotkneme.
Láska nás spojí,
ta snad za to i stojíí.
Vííš, moje srdce se bojíí,
že hlavička tě ze mě bolí...
Jáá musíím se vyspat,
na tebe myslet přestat.
O tobě si přestat nechat zdáát.
Jáá začíínám tě mít opravdu moc ráád.
Ale musíím toho nechat
a za jinou spěchat...
Bohužel.
Je to víc než jasné.
Já tě tím jen otravuju.
Za blbost to považuju.
Vííš, jáá mám tě ráád.
Ale to neníí dobréé snad.
Příště se potkáme.
A jednou se dotkneme.
Láska nás spojí,
ta snad za to i stojíí.
Vííš, moje srdce se bojíí,
že hlavička tě ze mě bolí...
Jáá musíím se vyspat,
na tebe myslet přestat.
O tobě si přestat nechat zdáát.
Jáá začíínám tě mít opravdu moc ráád.
Ale musíím toho nechat
a za jinou spěchat...
Bohužel.
Srdce z těla vytržený leží tu pode mnou,
ještě se v křeči zmítá
a já nad ním stojím a tiše si říkám:
Tak ti patří, věděla jsi, že tak to končí...
a znovu se bortím a chce se mi řvát...
zhasni, já zas budu sám...
ještě se v křeči zmítá
a já nad ním stojím a tiše si říkám:
Tak ti patří, věděla jsi, že tak to končí...
a znovu se bortím a chce se mi řvát...
zhasni, já zas budu sám...
Ranní rosa padá dolů,
otevíráš víčka,
sám tam ležíš vprostřed domu,
jen vedle Tebe svíčka.
Myslel sis, že jsem ta s Tebou,
já mezitím pryč,
tys mě hlídal s láskou, něhou,
zaprodal jsi mi svůj klíč.
Zaprodal jsi svůj klíč špatně,
ani o tom nevíš,
myslel sis, že je nám krásně,
mezitím Ty sám tam ležíš.
otevíráš víčka,
sám tam ležíš vprostřed domu,
jen vedle Tebe svíčka.
Myslel sis, že jsem ta s Tebou,
já mezitím pryč,
tys mě hlídal s láskou, něhou,
zaprodal jsi mi svůj klíč.
Zaprodal jsi svůj klíč špatně,
ani o tom nevíš,
myslel sis, že je nám krásně,
mezitím Ty sám tam ležíš.
Byla jsem ráno doma
a hrála na piano sama...
Byl krásný letní den,
ale slunko nechtělo ven...
Já myslela na tebe, jak květiny na vodu,
ale ty nikdy nehledáš tu moji osadu...
Snad někdy přijdeš, než bude pozdě,
abych stihla ti říct, že miluji tě hrozně...
To konec mé básně začíná být
a já bez tebe tomu nevyjdu vstříc...
Miluji tě pořád,
chci tě vidět, už napořád...
a hrála na piano sama...
Byl krásný letní den,
ale slunko nechtělo ven...
Já myslela na tebe, jak květiny na vodu,
ale ty nikdy nehledáš tu moji osadu...
Snad někdy přijdeš, než bude pozdě,
abych stihla ti říct, že miluji tě hrozně...
To konec mé básně začíná být
a já bez tebe tomu nevyjdu vstříc...
Miluji tě pořád,
chci tě vidět, už napořád...
Básničky 1891 - 1900 / 2105
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2024 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy