Básničky 1861 - 1870 / 2105
Když vidíš, jak ti před očima tvoje slunce zachází!
Když vidíš svoji milovanou, jak někam odchází!
Když vidíš, jak tmou srdce prochází!
To v té chvíli ani nevíš, jaká bolest a stesk přichází!
Když vidíš svoji milovanou, jak někam odchází!
Když vidíš, jak tmou srdce prochází!
To v té chvíli ani nevíš, jaká bolest a stesk přichází!
I když mé srdce zabolí,
nevnímá to mé okolí.
Už stačí jen malý kousek
a bude ze mě hromada trosek.
Ale jak to přejít dál?
Do temnoty se propadám,
jen malý kousek světla zůstává
a jemu se oddávám.
No tak jak tedy dál?
Stále se ptám...
Má budoucnost, na kom záleží?
Nebo snad již v hrobě leží?
O tom nerozhoduji já,
já padám dál
a stále moc otázek mám...
nevnímá to mé okolí.
Už stačí jen malý kousek
a bude ze mě hromada trosek.
Ale jak to přejít dál?
Do temnoty se propadám,
jen malý kousek světla zůstává
a jemu se oddávám.
No tak jak tedy dál?
Stále se ptám...
Má budoucnost, na kom záleží?
Nebo snad již v hrobě leží?
O tom nerozhoduji já,
já padám dál
a stále moc otázek mám...
Velké lásky jsem se bála,
však koho jsem milovala,
tomu jsem své srdce dala.
Po velkém boji jsem si ho vážila,
větší štěstí jsem jaktěživ nezažila.
Myslela jsem, že to bude na dlouho,
mýlila jsem se, kde jsi teď, má touho?
Náš vztah byl pokrytej ledem,
už nebyli dva, už zbyl jen jeden.
Od té doby srdce mé
bylo na půl zlomené...
však koho jsem milovala,
tomu jsem své srdce dala.
Po velkém boji jsem si ho vážila,
větší štěstí jsem jaktěživ nezažila.
Myslela jsem, že to bude na dlouho,
mýlila jsem se, kde jsi teď, má touho?
Náš vztah byl pokrytej ledem,
už nebyli dva, už zbyl jen jeden.
Od té doby srdce mé
bylo na půl zlomené...
Byla jsi mou duší!
Byla jsi mým tělem!
Byla jsi mým strážným andělem!
Byla jsi mou touhou!
Byla jsi mým světlem!
Byla jsi mým novým nebem!
Dokázala jsi mě rozesmát!
Dokázala i ranit!
Dokázala jsi mě po celém těle hladit!
Ty jsi byla! Ale už nejsi...
Říkám si: Sny jsou jako pohádka,
tak kde jsi? Kde jsi?!
Pokračování básničky
Byla jsi mým tělem!
Byla jsi mým strážným andělem!
Byla jsi mou touhou!
Byla jsi mým světlem!
Byla jsi mým novým nebem!
Dokázala jsi mě rozesmát!
Dokázala i ranit!
Dokázala jsi mě po celém těle hladit!
Ty jsi byla! Ale už nejsi...
Říkám si: Sny jsou jako pohádka,
tak kde jsi? Kde jsi?!
Pokračování básničky
Hýčkal jsi moje rozlámané srdce,
i když bylo ukryté v mé dlani.
Teď ti je dávám, volné na své ruce,
však ty ho nechceš, nevím proč ani.
S hlavou v peřinách, s očima pro pláč,
jak mohls odmítnout dar všech darů!
Jsi tím, kdo si jen hraje, pouhý hráč,
pozornost věnovals pouze barům!
Já byla jak pouhá láhev vína,
z které si upíjel podle chuti!
Teď přestala klapat kola mlýna,
jsem jak kámen na hromadě suti.
i když bylo ukryté v mé dlani.
Teď ti je dávám, volné na své ruce,
však ty ho nechceš, nevím proč ani.
S hlavou v peřinách, s očima pro pláč,
jak mohls odmítnout dar všech darů!
Jsi tím, kdo si jen hraje, pouhý hráč,
pozornost věnovals pouze barům!
Já byla jak pouhá láhev vína,
z které si upíjel podle chuti!
Teď přestala klapat kola mlýna,
jsem jak kámen na hromadě suti.
V samotě dívka sedí,
do prázdna tiše hledí.
Sedí sama a tiše,
ruka jí po papíře píše.
Psaním se zbavuje smutku,
poté jí je lépe vskutku.
Co chvíli jí slza z očí ukápne,
bojí se, že to nezvládne.
Na srdci ji bolest tíží,
bojí se, že ji to sníží.
Těžká jako kameny,
bude s pocity pod koleny.
City zchladnou jako led na pólu,
nikdy si už nic nepřipustí k tělu.
Úsměv se jí nevrátí,
jas z očí se vytratí.
Z rtíků úzké čárky se stanou,
z očí jen slzy pokanou.
Ty slzy velké jako hrách,
ty rty šedé jako prach.
Ty oči jako vyhasínající plamínky,
ta duše umírající dívenky.
do prázdna tiše hledí.
Sedí sama a tiše,
ruka jí po papíře píše.
Psaním se zbavuje smutku,
poté jí je lépe vskutku.
Co chvíli jí slza z očí ukápne,
bojí se, že to nezvládne.
Na srdci ji bolest tíží,
bojí se, že ji to sníží.
Těžká jako kameny,
bude s pocity pod koleny.
City zchladnou jako led na pólu,
nikdy si už nic nepřipustí k tělu.
Úsměv se jí nevrátí,
jas z očí se vytratí.
Z rtíků úzké čárky se stanou,
z očí jen slzy pokanou.
Ty slzy velké jako hrách,
ty rty šedé jako prach.
Ty oči jako vyhasínající plamínky,
ta duše umírající dívenky.
Básničky 1861 - 1870 / 2105
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2024 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy