Básničky o smutku a stesku

Kde je ten krásný včerejšek,
kdy zvedal jsem tě do výšek,
kde je to krásné počasí,
ten déšť jak ti padal na vlasy.
Držel jsem tě v náručí,
foukal vítr a já se ti díval do očí.
Ani vítr, ani kapky deště jsme nevnímali,
v obětí jsme tam spolu stáli.
Líbal jsem rty tvoje,
ty jsi hladila vlasy moje.
Pak zavřel jsem oči
a přál si, ať nikdy to neskončí.
Když jsem je opět otevřel,
stál jsem tam sám, a smutkem oněměl.
Byl to včerejší den,
krásný a výjimečný sen.

Zničit někomu život je lehká věc,
stačí se mu podívat do očí
a říci - už tě nemiluji, je konec.
Je to jako, když do Vás někdo nůž vrazí,
je to jako, když Vás někdo do propasti srazí.
Padáte pořád dolů,
v hlavě máte vzpomínky na ni a po lásce touhu.
Dlouho se odvaha buduje,
než Vám do očí řekne, že Vás miluje,
pak pár vteřin stačí
a vy jste o lásku v srdci lehčí.
Zkuste žít se srdcem prázdným,
každý den se probouzíte s pocitem strašným.
Řikáte si - muselo se to stát?
Dám Vám radu!
Stačí mít kamenné srdce a nemilovat!

Kéž život by mi dal,
co osud mi vzal,
však nevrátí se, nevrátí...
Mé srdce se v žalu utápí.

Za temné mraky
zapadnout taky
jak slunce bych chtěl...
Proč jen mě zradila,
lásku naši zabila,
já hrůzou oněměl...

Dvě natažené ruce naproti sobě,
na nich dvě srdce, ty dáváš ho mě a já tobě.
Pak z ničeho nic názor měníš,
stáhneš svoji ruku zpět a s mým srdcem hodíš.
Tohle jsem opravdu nečekal,
když natahoval jsem ruku se svým srdcem,
tak před tebou jsem poklekal.
Dával jsem ti na té dlani
úctu, lásku a důvěru,
dával jsem ti na té dlani
pochopení, respekt a podporu.
Ty otočila jsi se ke mně zády
a já ucítil ten pocit zrady.
Tak hluboko to mé srdce zasáhlo,
že teď už mé srdce netluče,
teď se úplně rozpadlo.

Tak už v tom mám jasno,
má jiného, pro mě to tím haslo.
Další, která přišla a do srdce mého kůl vrazila,
další, která přišla a na kolena mě srazila.
To mám za to, že chtěl jsem jí dát vše,
to mám za to, že srdce mé ji miluje.
Kdo další přijde a ublížit mi chce?
Už nikdo nikdy z úst mých neuslyší,
že ho mé srdce miluje.
Věřil jsem jí, že myslí to vážně,
teď srdce mě bolí a cítím se strašně.
Bolí to! Strašně moc to bolí,
ale nejhorší je na tom to, že čas to pomalu hojí.
Chci teď hned na ni zapomenout,
ať přestane srdce bolet,
nehledám už žádnou jinou,
budu navždy sám, třeba sto let!

O Pane, vyslyš má slova,
vyslyš můj žal,
žít s takovou tíhou
už nemohu dál.

Mé srdce je zničené,
je ztěžklé vinou,
nechci navždy trpět,
až potká jinou.

Prosím tě, pomoz,
rady mi dávej,
já bez něho
nemůžu žít.

Pokračování básničky

Rozchod bolí, pálí jako čert,
láska by nikdy neměla být žert,
je to totiž ten nejkrásnější cit
a každý by ho v sobě měl mít.

Je to pro mě záhada,
jak jsem mohla hřát hada
na svých prsou celý ten čas,
neudělala bych to zas.

Marné je mé volání,
stále myslím jen na ni,
mého srdce královnu
vídám aspoň v nočním snu.