Básničky 1801 - 1810 / 2105
Brečel jsem,
a věděl jsem, že ztratil jsem
vše, co měl jsem rád,
co jsem dále mohl milovat,
ale nastal zlom v jeden den,
kdy rozplynul se můj krásný sen.
Lží svojí zranila lásku moji,
není to poprvé, to si pamatuji.
Jak teď zachovat se mám?
Mám být s ní, nebo sám?
Co když zalže znova,
poznám to, nebo budu za vola?!
Rozhodl jsem, že dál pojedu sám,
buď to zvládnu, nebo zase nabourám.
a věděl jsem, že ztratil jsem
vše, co měl jsem rád,
co jsem dále mohl milovat,
ale nastal zlom v jeden den,
kdy rozplynul se můj krásný sen.
Lží svojí zranila lásku moji,
není to poprvé, to si pamatuji.
Jak teď zachovat se mám?
Mám být s ní, nebo sám?
Co když zalže znova,
poznám to, nebo budu za vola?!
Rozhodl jsem, že dál pojedu sám,
buď to zvládnu, nebo zase nabourám.
Nevím, čemu věřit mám,
když se na tě podívám.
Krásný úsměv a krásné oči,
hlava se mi z toho točí.
Bolest mi mé srdce souží,
kdoví kdo tohle skončí.
když se na tě podívám.
Krásný úsměv a krásné oči,
hlava se mi z toho točí.
Bolest mi mé srdce souží,
kdoví kdo tohle skončí.
Ublížila mi láska,
věřil jsem jí a ta černá páska
přes oči,
co skryje vše, co vyskočí,
tajila plno malých lží,
bolí mě z toho srdce,
protože to to srdce ví.
Nejsem bezcitný kus ledu,
miloval jsem ji, miluji ji a milovat ji budu.
Zneužila důvěry, kterou láska přináší,
dívala se mi do očí
a věděla, že mé srdce to nesnáší
a přesto lhala
a přesto si za tou lží stála.
Moc mě teď mrzí, že to tak skončilo,
stačilo říkat pravdu, vše by se změnilo.
Proč pod záminkou lásky lidi ubližují,
proč si ji necení a raději ji zneužijí.
Slova „Miluji tě” neexistují,
jen těmi slovy lidi s Vámi manipulují!
Já těm slovům Nedůvěřuji! Už Ne!!!
věřil jsem jí a ta černá páska
přes oči,
co skryje vše, co vyskočí,
tajila plno malých lží,
bolí mě z toho srdce,
protože to to srdce ví.
Nejsem bezcitný kus ledu,
miloval jsem ji, miluji ji a milovat ji budu.
Zneužila důvěry, kterou láska přináší,
dívala se mi do očí
a věděla, že mé srdce to nesnáší
a přesto lhala
a přesto si za tou lží stála.
Moc mě teď mrzí, že to tak skončilo,
stačilo říkat pravdu, vše by se změnilo.
Proč pod záminkou lásky lidi ubližují,
proč si ji necení a raději ji zneužijí.
Slova „Miluji tě” neexistují,
jen těmi slovy lidi s Vámi manipulují!
Já těm slovům Nedůvěřuji! Už Ne!!!
Nikdy jsem tě neviděla chvíli stát,
vždycky byl jsi s kamarády...
Ty nikdy nevšim jsi si, že tu je někdo jako já.
Někdo, kdo tě nemá jenom rád.
Ty však jsi pro mne byl jen spolužák...
Možná sis mě ani nevšim...
Nepatřila jsem k těm, co jsou
namyšlené, nepříjemné a oblíbené u ostatních.
Byla jsem jen taková,
co nikdy nemohla udržet svůj smích...
Snad nikdy se to nedozvíš, protože jsi naivní...
a hledáš štěstí u jiných.
Avšak pochop prosbu mou...
Pošli mne do p...., ať mohu zapomenout...
A odpusť, že od tebe chci jen odpověď...
i když vím, jak zní...
už se ji od tebe asi nedozvím...
vždycky byl jsi s kamarády...
Ty nikdy nevšim jsi si, že tu je někdo jako já.
Někdo, kdo tě nemá jenom rád.
Ty však jsi pro mne byl jen spolužák...
Možná sis mě ani nevšim...
Nepatřila jsem k těm, co jsou
namyšlené, nepříjemné a oblíbené u ostatních.
Byla jsem jen taková,
co nikdy nemohla udržet svůj smích...
Snad nikdy se to nedozvíš, protože jsi naivní...
a hledáš štěstí u jiných.
Avšak pochop prosbu mou...
Pošli mne do p...., ať mohu zapomenout...
A odpusť, že od tebe chci jen odpověď...
i když vím, jak zní...
už se ji od tebe asi nedozvím...
Viděl její smutnou tvář,
kterou smýval jí pláč,
viděl její oči uplakané,
její vlasy krásně rozcuchané,
viděl její třesoucí se ruce,
cítil, jak moc ji bolí srdce.
Nevěděl, že takhle bolí láska,
netušil, že tohle je ta kráska,
ta, kterou opustil a kterou miloval,
díval se na ni a litoval.
Chytil ji za ruku a prosil, aby mu odpustila,
ona vstala a navždy ho opustila...
kterou smýval jí pláč,
viděl její oči uplakané,
její vlasy krásně rozcuchané,
viděl její třesoucí se ruce,
cítil, jak moc ji bolí srdce.
Nevěděl, že takhle bolí láska,
netušil, že tohle je ta kráska,
ta, kterou opustil a kterou miloval,
díval se na ni a litoval.
Chytil ji za ruku a prosil, aby mu odpustila,
ona vstala a navždy ho opustila...
Když miluješ, chyby druhého nevidíš,
jen svými city se slepě řídíš.
Škoda, že jsem dřív nepoznala,
že na prsou jsem si hřála hada...
jen svými city se slepě řídíš.
Škoda, že jsem dřív nepoznala,
že na prsou jsem si hřála hada...
Milovala jsem ho a furt miluju,
milovat ho nechci, ale stejně budu.
On mě nechce, mám tu svou Kateřinu.
Já ji proklínám a nenávidím
a v nebezpečí ten, kdo se o ní zmíní,
mám na ni totiž alergii.
Já se chci najít znova, naplno žít
a ten svůj sen o šťastné rodině s ním už nemít.
Srdce mi zlomil, rozdupal, zahodil,
on to ví, ale promiň nepoví, už to vím.
milovat ho nechci, ale stejně budu.
On mě nechce, mám tu svou Kateřinu.
Já ji proklínám a nenávidím
a v nebezpečí ten, kdo se o ní zmíní,
mám na ni totiž alergii.
Já se chci najít znova, naplno žít
a ten svůj sen o šťastné rodině s ním už nemít.
Srdce mi zlomil, rozdupal, zahodil,
on to ví, ale promiň nepoví, už to vím.
Bolí mě srdce,
žít se mi nechce...
láska mě opustila...
nebo snad ani nebyla?
Svět je složitý,
a snad já i ty
v jiný dimenzi
jsme pořád my.
Jsem z toho zmatená,
pláč konce nemá...
kde jen jsi?
Chybíš mi :-(
žít se mi nechce...
láska mě opustila...
nebo snad ani nebyla?
Svět je složitý,
a snad já i ty
v jiný dimenzi
jsme pořád my.
Jsem z toho zmatená,
pláč konce nemá...
kde jen jsi?
Chybíš mi :-(
Zmizel jsi,
usnul jsi,
spánkem tvrdým už na věky,
zrovna byly mé narozky.
Sice jsem Tě poznala,
po Tobě prázdná stopa v srdci mém zůstala,
vzpomínku čas už odvál,
smutek a žal ale zůstal.
Malá jsem tehdy byla,
svět nechápala,
teď lituji, že jsem na Tebe zapomněla.
Jsem trošku šťastná,
protože dědeček můj jsi byl,
a já na chvíli vnučka tvá,
vážím si těch málo chvil...
Na Tebe ráda vzpomínám,
na bolest hodně pomalu zapomínám.
usnul jsi,
spánkem tvrdým už na věky,
zrovna byly mé narozky.
Sice jsem Tě poznala,
po Tobě prázdná stopa v srdci mém zůstala,
vzpomínku čas už odvál,
smutek a žal ale zůstal.
Malá jsem tehdy byla,
svět nechápala,
teď lituji, že jsem na Tebe zapomněla.
Jsem trošku šťastná,
protože dědeček můj jsi byl,
a já na chvíli vnučka tvá,
vážím si těch málo chvil...
Na Tebe ráda vzpomínám,
na bolest hodně pomalu zapomínám.
Básničky 1801 - 1810 / 2105
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2024 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy