Bůrajů našu starů pec

Bůrajů našu starů pec,
bylo ně dobře u ní.
Sušili zme tam jalovec
a měla plno vůní.

Bůrajů našu starů pec,
čas teho tolik vzal,
ve světě nigde, nigde přec
sem sa tak neohřál.

Bůrajů u nás starý stůl,
bylo ně dobře s ním,
červený muškát na něm schnul,
voněl tam rozmarýn.

Bůrajů u nás starý sad,
otec ho sadili.
Šumí ně zbohem nastokrát.
Zbohem ty rozmilý.

Ale tu našu starů pec,
hladím tu tajak loni,
už nigdy nebude nám péct,
už nigdy nezavoní.

Jakůsi stopu po životě
nechává každá věc.
Nechte ňa chvíli o samotě.
Bůrajů našu pec...