Básničky 1781 - 1790 / 2105
Nikdy bych si nepomyslel, že tě opustím,
podruhé bych to neudělal, to už dobře vím.
Teď už s tím nic nenadělám, byl to prostě zkrat,
pozdě jsem si uvědomil, jak moc tě mám rád :-(
podruhé bych to neudělal, to už dobře vím.
Teď už s tím nic nenadělám, byl to prostě zkrat,
pozdě jsem si uvědomil, jak moc tě mám rád :-(
Láska je pro tebe hra,
jsi studený jak kra,
teď už to vím.
Nezaslouží si milovat
ten, kdo sám nemá rád,
neuvěřím už slovům tvým.
jsi studený jak kra,
teď už to vím.
Nezaslouží si milovat
ten, kdo sám nemá rád,
neuvěřím už slovům tvým.
Fet je jako krásnej květ,
při kterém se ti za zády bortí celej svět.
Lidé postupně odcházejí pryč,
protože jsi jim zapomněla dát
od svého srdce klíč...
Zůstáváš sama, ale nevadí,
doufáš, že fet ti je nahradí.
Však noci jsou stále delší
a tvá očka se ti mhouří,
chtěla bys jít moc spát,
ale tvá očka se nezavřou jen tak,
míhají se po stropách,
hledaj známou tvář,
jenže už není o koho stát,
když jsi zůstala sama ve tmě stát.
Poslední kvítky uvadaj, i ty už jdeš spát
a necháš si navždy něco pěkného zdát...
třeba o tom, jak tě má někdo rád...
při kterém se ti za zády bortí celej svět.
Lidé postupně odcházejí pryč,
protože jsi jim zapomněla dát
od svého srdce klíč...
Zůstáváš sama, ale nevadí,
doufáš, že fet ti je nahradí.
Však noci jsou stále delší
a tvá očka se ti mhouří,
chtěla bys jít moc spát,
ale tvá očka se nezavřou jen tak,
míhají se po stropách,
hledaj známou tvář,
jenže už není o koho stát,
když jsi zůstala sama ve tmě stát.
Poslední kvítky uvadaj, i ty už jdeš spát
a necháš si navždy něco pěkného zdát...
třeba o tom, jak tě má někdo rád...
Bolest se snažím nevnímat,
snažím se smíchu ostatních nevšímat,
nemůžu jim zazlívat.
Jen chci sama sedět v pokoji,
bez bolesti, bez smůly,
chci ji přestat vnímat,
a zas se smát,
svoje zoufání nechci poslouchat.
Nechci si zoufat,
že mě nikdo nemá rád,
a to, že mě někdo má rád,
je lež, a já si ji už nechci nalhávat.
snažím se smíchu ostatních nevšímat,
nemůžu jim zazlívat.
Jen chci sama sedět v pokoji,
bez bolesti, bez smůly,
chci ji přestat vnímat,
a zas se smát,
svoje zoufání nechci poslouchat.
Nechci si zoufat,
že mě nikdo nemá rád,
a to, že mě někdo má rád,
je lež, a já si ji už nechci nalhávat.
Křídla, jak labutě,
nade mnou letí.
Stojím tam nehnutě,
již po staletí.
Slunce už vychází,
začíná den.
Odkud jen pochází,
ten krásný sen?
Zavírám oči
a poslouchám zpěv.
Vše jednou skončí,
tak proč cítit hněv?
Pokračování básničky
nade mnou letí.
Stojím tam nehnutě,
již po staletí.
Slunce už vychází,
začíná den.
Odkud jen pochází,
ten krásný sen?
Zavírám oči
a poslouchám zpěv.
Vše jednou skončí,
tak proč cítit hněv?
Pokračování básničky
Strašně mi chybíš, strašně moc,
srdce mě bolí a volá tě o pomoc.
Kde jsi, lásko, teď?
Já chtěl bych ten čas vrátit zpět.
Byla jsi na mě hodná a líbala mé rty,
byla jsi na mě hodná
a já s tebou trávil všechny své dny.
Vrať se mi prosím, co pro to udělat mám?
Vrať se mi prosím, já už nemůžu být sám.
Marně volá srdce mé,
už nikdo do dlaně ho nevezme,
už nikdo mu nedá naději,
že může znova usínat vedle ní.
Už nikdo?
srdce mě bolí a volá tě o pomoc.
Kde jsi, lásko, teď?
Já chtěl bych ten čas vrátit zpět.
Byla jsi na mě hodná a líbala mé rty,
byla jsi na mě hodná
a já s tebou trávil všechny své dny.
Vrať se mi prosím, co pro to udělat mám?
Vrať se mi prosím, já už nemůžu být sám.
Marně volá srdce mé,
už nikdo do dlaně ho nevezme,
už nikdo mu nedá naději,
že může znova usínat vedle ní.
Už nikdo?
Odpusťte mi prosím, pane,
moji malou víru,
odpusťte mi prosím,
že často ztrácím sílu
a v bolest tak uvádím své okolí.
Vy víte, že v nevědomosti jsem žila,
že jen divná tušení jsem měla,
a mermomocí dopátrat se chtěla.
Byla to chyba asi, teď myslím,
stala jsem se tak otrokem svým,
ale já tehdá myslela,
že když pochopím,
zlu na Vás činěném tak zabráním.
Vím, že musím teď učinit krok ke svobodě,
smířit se s osudem, minulostí,
nezávidět cizím jejich štěstí,
přestat přihrávat vše jen náhodě,
pak snad šťastnější budem a v pohodě.
moji malou víru,
odpusťte mi prosím,
že často ztrácím sílu
a v bolest tak uvádím své okolí.
Vy víte, že v nevědomosti jsem žila,
že jen divná tušení jsem měla,
a mermomocí dopátrat se chtěla.
Byla to chyba asi, teď myslím,
stala jsem se tak otrokem svým,
ale já tehdá myslela,
že když pochopím,
zlu na Vás činěném tak zabráním.
Vím, že musím teď učinit krok ke svobodě,
smířit se s osudem, minulostí,
nezávidět cizím jejich štěstí,
přestat přihrávat vše jen náhodě,
pak snad šťastnější budem a v pohodě.
Básničky 1781 - 1790 / 2105
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2024 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy