Básničky o smutku a stesku

Proč jsi mě tolik zranila,
proč jsi se se mnou jenom bavila,
proč teče mi slza po tváři,
proč udusit bych se chtěl v polštáři,
proč musím myslet na tebe,
proč nemám tě už u sebe,
proč, ptám se tebe,
proč šli jsme spolu do postele.
Proč, a stále proč,
je to jako kolotoč.
Proč nedržíš moji dlaň,
proč před sebou teď držím nabitou zbraň,
proč, miláčku, neodpovíš,
proč se mě pořád tolik bojíš,
proč zřekla jsi se naší lásky,
proč tvoří se mi z toho vrásky.
Proč, ptám se tě naposledy,
proč bych měl uklízet na posteli,
jednu kulku v koltu mám,
bez tebe teď umírám.

Nechci vědět víc, než vím!
Nechci se už na nic ptát.
Nemůžu už nic,
jen se dívat a snít.

Už nemůžu dál,
nechápu tu bezcitnost,
snad tajemství a ješitnost
jsou víc než něčí zdraví?
MILOSRDENSTVÍ?!

Já vím, žes laskavý,
nebyl bys schopen posměchu.
Však pochop prosím,
mně bylo tenkrát do breku.
Zachtělo se mi být necitlivá,
asi řekla jsem si,
na to se přece neumírá.
Teď jen o odpuštění prosím,
líto je mi to,
vždyť lásku v srdci nosím.

Jak dlouho čekat mám na tvoji lásku?
Myslím, že přes oči máš jen černou pásku.
Radši nech mě žít samotnou, jestli mi lžeš,
i když pro mě ten nejlepší byl jsi a jseš.
Miluju tě a budu dál,
ale ty chceš pořád býti sám.
Hledáš jinou, já to vím,
tak proč o tobě pořád sním.
Budeš šťastný a já ne,
proč tak daleko od sebe jsme.
Chci být s tebou, ty už nechceš mě znát,
ale já se dál o tvou lásku budu rvát.
Zklamal jsi mě a mé srdce,
odpustit ti nešlo lehce.
Ale odpuštěno je, už se stalo,
i když mi to srdce rvalo.
Prosím, dej mi šanci jedinou,
a já změním se pouhou vteřinou.
Víš, co k tobě cítím, ale už mě nechceš.
„Budeš jednou šťastná,” radši řekneš.
No tak se měj, já se loučím, půjdu dál,
ale třeba i ty jednou zůstaneš sám... :(

Proč svítí slunce na této zemi?
Proč žiji život, který šťastným není?
Cítím se sama a stýská se mi,
po Tobě, po Tvém něžném pohlazení.

Sotva ses objevil, začla jsem chápat smysl života,
začla jsem mít ráda a neznala jsem slovo samota.
Pak jsi mě opustil a já nechtěla dál žít,
nemohu však pochopit, jak jsi mi mohl tak ublížit.

Myslím jen na Tebe a nemohu zapomenout
na chvíle s tebou,
na to, jak jsi mi šeptal MÁM TĚ RÁD
a já chtěla jen u Tebe stát.

Chtěla bych, aby se sny staly skutečností,
aby se vrátil čas, kdy jsi byl můj.
Nechci, abys mou lásku splácel lhostejností,
a ani nechci kazit život Tvůj.

Když Tě však vidím, jak si užíváš,
mé srdce to bolí, chce se mi plakat, ale mám strach.
Tobě je to ale všechno jedno, prostě mě nevnímáš
a já snažím se mé slzy ukrývat doma v peřinách.

Jsem smutná, ale osud to tak chtěl,
já ztratila TEBE, ale i tys ztratil mě.
Možná že je to tak lepší, myslím si v té tmě.
Ale věřím, že se jednou vrátíš, toť přání je MÉ!

Říká se, že čas všechno zahojí.
Mě však vzpomínky na tebe stále pronásledují.
Nemůžu tě z mé hlavy dostat,
každý den doufám, že tě někde potkám.

Neznám bez tebe nic jiného než trápení!
Mé srdce a duše tě postrádají,
avšak osud mi tě nepřeje,
a tak svůj život musím žít bez tebe!

Naděje umírá poslední, říká se.
V hlavě mi hlasy říkají - netrap se.
Ale srdce mi říká - prosím, vrať se!

Vzpomínám a vzpomínat ještě budu,
byl jsi ten nejlepší, já udělala chybu,
byl jsi mi oporou, já tě nechtěla,
teď si to vyčítám, jsem děsná pipina.
Ráda zavzpomínám na naše zážitky,
byli jsme jak dvě krásné hrdličky.
Vždycky budeš můj pan banán,
i když už nemáš zájem,
budu to muset nějak překousnout,
i když je to jen báseň.
Chci, abys věděl, že k tobě pořád něco cítím,
chci ti to říct do očí,
jestli máš tedy zájem ;)

Jsi to štěstí, které nemám,
jsi ta láska, kterou hledám,
jsi ten sen, co splnit se má,
a já jen holka touhou němá.
Jsi ta touha v mým břiše,
prostě jsi a já jsem tiše...
Nevím jak ti vyznat lásku,
když máš přes oči černou pásku,
nevidíš mě a moc to bolí,
tu ránu v mém srdci posypal jsi solí...
Pálí to a ta bolest nepřestává,
když vidím, že jinou si bereš, že jiná se vdává.

Je plačtivý a smutný den,
já milovat bych se chtěla s tebou jen,
sním o tom, jak díváme se do údolí spolu,
kde náš osud a budoucnost vytváří se.
Není zlá a je i hezká,
je však reálná.
Most z lásky vytvořili jsme spolu,
však nedívej se z něj dolů,
tam bolest a žal by čekal nás
a plamen naší lásky by rázem zhas.
Já miluji tě víc než kdokoli jiný,
však na duši své mám i černé stíny,
tak je rozežeň a buď jen můj...