Básničky o smutku a stesku

Můj pejsek je už v nebíčku,
kéž by ses mohl vrátit, Beníčku.
Byl to dlouhosrstý jezevčík,
jak byl nádherný, to asi nikdo netuší.
Moc rád si hrál a lovil zvěř,
v tomhle mi, příteli, doopravdy věř.
Jak moc mi chyběl, když odešel,
v parku běžel za kachnami a šup, byl pod ledem.
Pod ledem proto, že byl leden
a kousíček vody tam byl,
jelikož byl splav spuštěn,
a on se chudáček utopil.
Už pomalu nevím, že jsem měla psa,
jsou to už dva roky a já skoro zapomněla.
Když je člověk tak dlouho bez psa,
tak opravdu neví, že nějakého měl, hrůza.
Je to smutné, že člověk zapomene
na něco tak vzácného a důležitého, i pro mne.
Ale kdo přišel o psa, nejsem sama,
nedávno i kámoška kvůli svému několik nocí proplakala.
Měla ho jen krátce a přesto tak ráda,
vidíte, co to dělá, mít svého kamaráda?

Osud je jak ruleta,
kulička se rychle točí,
někomu úsměv na tváři rozjasní,
někomu dá slzy do očí.

Vsadil jsem všechno na jedno číslo,
uzavřel životní sázku,
nevím, co mě k tomu činu vedlo,
dal jsem všanc největší lásku.

Pokračování básničky

Řekni mi, co dělat mám,
když nechci být na světě sám,
po lásce moc toužím,
bez ní se soužím,
srdce své chci darovat
tomu, koho budu milovat.

Nevím, co se to děje,
vše se kolem mě jen mele.
Já nic neřešim,
jen za svým si stojim.
Pak objeví se holka, která vše otočí,
a mé myšlenky se na ni zaměří.
Jdu s ní ven a krásné chvíle prožiju,
je nádherná a na fejsu jí chat spamuju.
Přirostla mi k srdíčku,
a já na ni nepřestávám myslet ani chviličku.
Chci s ní ven, protože ji miluju,
vše se pokazí a já toho lituju.
Bohužel stále na ni myslim,
a nikdy si to nerozmyslim. :( :(

Druhá polovina srdce
už mě nechce.
Moc mi schází.
S půlkou srdce
nežije se lehce,
tak proč odchází?

Ty jsi pro mě byla vším,
však po tobě zbyl jenom stín.
Ten stín a pocit žalu
mě neopouští znovu.
Babičko má milovaná,
vrať se, ať už jsi ledajaká.
Mám tě ráda, babičko,
zahřej mi mé srdíčko.
Chci ti své srdíčko darovat
a nikdy nechci umírat.
Babičko, tys umřela
a já už nic jinýho neměla.
Jsi něco, co sílu mi dodává,
však vím, že už jsi usnula.
Navždy, což já nechci,
ale vybrat si nemůžu.
Já svůj život bych za tebe dala,
kdyby ses vrátila.
Vím, že ti je v nebi líp,
proč tě nemůžu jít aspoň navštívit
a zůstat tam s tebou navěky,
být šťastná, hodná, miloučká...
To jsem já, babičko - tvoje vnučka.

Nemůžu vůbec spát,
pořád na ni musím vzpomínat.
Kde udělal jsem chyby,
proč změnila názor v jediné chvíli.
Řekl jsem ta dvě slova moc brzy,
cítil jsem to tak, a teď mě to mrzí.
Čeho se lekla,
proč stop našemu vztahu řekla.
Viděl jsem v ní něco víc než přítele,
viděl jsem v ní člověka,
kterého bych chtěl mít na vždy u sebe.
Budu doufat, že se vrátí zpět
a já se jí budu moci dotýkat
a do ouška jí ta slova pět.
Miluju tě, beruško má,
a v mém srdci jsi jediná.

Přeji ti ze srdce,
aby jsi měla po ruce
člověka, co tě má rád,
člověka, kterého můžeš milovat.
Já tím člověkem chvíli byl
a nikdy za nic bych ty chvíle s tebou nevyměnil.
Teď už nejsem v tvojí blízkosti
a mé srdíčko trpí úzkostí.
Pořád tě v srdci cítím
a vedle sebe vidím.
Už jsou to dva měsíce, co jsi řekla, že dál NE,
už jsou to dva měsíce a mé srdce tě stále miluje.
Nevím, co s tím udělat mám,
nechci zůstat bez tebe sám.
Ty teď šťastná jsi a to mě těší,
ale z druhé strany mě to děsí.
Myslel jsem, že jsi ta pravá,
v smskách jsi to tak psala!
Pak jsi svůj názor změnila
a k bývalé lásce jsi se vrátila.
Ať Vám to klape, jak nejvíc to jde,
ať tě ten dotyčný jako já miluje.
Já se s tím možná vyrovnám
a pokud ne, tak zůstanu navždy sám.
Lásko!

Mám tě ráda!
Ta slova pořád psala.
Pak přestala psát
a já se lek, co mohlo se jí stát!
Nebylo to nic vážného,
našla si nového známého.
Teď ze mě prý je jen kamarád.
Mám tě ráda! Teď jemu začala psát!

Kde je ten krásný včerejšek,
kdy zvedal jsem tě do výšek,
kde je to krásné počasí,
ten déšť jak ti padal na vlasy.
Držel jsem tě v náručí,
foukal vítr a já se ti díval do očí.
Ani vítr, ani kapky deště jsme nevnímali,
v obětí jsme tam spolu stáli.
Líbal jsem rty tvoje,
ty jsi hladila vlasy moje.
Pak zavřel jsem oči
a přál si, ať nikdy to neskončí.
Když jsem je opět otevřel,
stál jsem tam sám, a smutkem oněměl.
Byl to včerejší den,
krásný a výjimečný sen.