Proč svítí slunce na této zemi?
Proč žiji život, který šťastným není?
Cítím se sama a stýská se mi,
po Tobě, po Tvém něžném pohlazení.

Sotva ses objevil, začla jsem chápat smysl života,
začla jsem mít ráda a neznala jsem slovo samota.
Pak jsi mě opustil a já nechtěla dál žít,
nemohu však pochopit, jak jsi mi mohl tak ublížit.

Myslím jen na Tebe a nemohu zapomenout
na chvíle s tebou,
na to, jak jsi mi šeptal MÁM TĚ RÁD
a já chtěla jen u Tebe stát.

Chtěla bych, aby se sny staly skutečností,
aby se vrátil čas, kdy jsi byl můj.
Nechci, abys mou lásku splácel lhostejností,
a ani nechci kazit život Tvůj.

Když Tě však vidím, jak si užíváš,
mé srdce to bolí, chce se mi plakat, ale mám strach.
Tobě je to ale všechno jedno, prostě mě nevnímáš
a já snažím se mé slzy ukrývat doma v peřinách.

Jsem smutná, ale osud to tak chtěl,
já ztratila TEBE, ale i tys ztratil mě.
Možná že je to tak lepší, myslím si v té tmě.
Ale věřím, že se jednou vrátíš, toť přání je MÉ!