Verše

Je studánka a plná krve
a každý z ní už jednou pil
a někdo zabil moudivláčka
a kdosi strašně ublížil

A potom mu to bylo líto
a do dlaní tu vodu bral
a prohlížel ji proti světlu
a moc se bál a neubál

A držel ale neudržel
tu vodu v prstech bože můj
a v prázdném lomu kámen lámal
a marně prosil; kamenuj

A prosil ale neuprosil
a bál se ale neubál
a studánka je plná krve
a každý u ní jednou stál

Jsi hebká jako poupě
rosou smáčené,
růže mezi plevelem
průměrnosti obklopené.

Světlé vlasy proud větru hladí,
tajemné oči do noci svítí,
v mém snu žhavost slzy chladí,
když mé rty tvůj polibek cítí.

Jsi mi tak blízká,
a přece tě neznám -
na chvíli s tebou prožitou však nezapomínám.

Každý den čekám,
až se střetnou naše pohledy
a vesmírem něhy budem plout
jak hvězdy na nebi.

Život opojně zavání touhou,
když jsi vedle mne
a srdce mé - buší den ode dne
stále víc jen pro tebe.

Život bez tebe je jako láska bez citu,
jako oheň bez dýmu
a já ve svém nitru nesu vinu,
že neumím ti to do očí říct.

Jen jednou jsem tě spatřil
a viděl tvou hebkost samu,
jen jednou - paks odešla
a já cítil se jak rytíř,
jenž navždy ztrácí svou bílou dámu.

Teď jak bludný rytíř ve dnech lůně,
klaním se a chci se ptát,
neboť při pohledu do tvých očí má duše stůně,
když přemýšlím,
zda dokázala bys mne -
jak já tebe milovat.

Až láska se tvou součástí stane,
nejkrásnější období ti nastane.

Láska se pro mě stala vším,
tak proč už ho nikdy nespatřím?
Kam štěstí moje se schovalo,
teď chuti žít mám pramálo.

Já lásku měl a ztratil,
plamen se vytratil
z ohně mého života,
hrozně dusí samota.

Život má grády,
když je tady,
ona je mou
vyvolenou.

Popisovat lásku si netroufám,
že poznám ji, ani nedoufám,
ale hrozně moc bych si to přála,
aby mě v mém srdci hřála.

Dnes je svátek Lásky,
co z dálky přišel k nám,
já píšu bez nadsázky,
že Tě ráda mám.

Lásku moc nevnímám,
spíš před ní uhýbám,
zatím pro mě cenu nemá,
nejsem ještě připravená.

Když láska se skutečnou stane,
nejkrásnější období nastane.