Verše

Láska prý hory přenáší,
mě však proudem unáší,
snad chytnu se rychle stébla,
protože jinak život cenu nemá.

Kdo jsem, že jsi mne již před mým zrozením
ve Své velkolepé mysli měl?
Kdo jsem, že k obrazu Svému jsi mne stvořil?
Kdo jsem já, že přál jsi štěstí mému zrození
a příchodu na tento svět?

Kdo jsem, že přes Tvou naprostou znalost mé hříšnosti,
Ty od smrti přáls mi vykoupení?
Kdo jsem, že smím cítit Tvou Milost, Tvé navštívení?
Kdo jsem, že ceníš si toho, když modlím se k TOBĚ PŘED LIDMI VSKRYTU
a Ty zjevným učiníš, co před světem já střežila si v svém srdci?
Již nežiji svou vůli,
vždy budu žít jen tu,
pro kterou budu znamenat víc než otrok v hříchu kleci.

Kdo jsem, že směla jsem vždy něco promluvit,
krůček vpřed udělat a tím začít znovu žít?
Kdo jsem, že hodnotu, jež člověk už hříchem v ráji lidstvu ztratil,
že za mne a místo mne šel jsi na kříž a tu hodnotu mi vrátil?
Tam nesl jsi mé hříchy a mé nevěrnosti,
já jsem jen lidský červ, jehož Tvá Spása je Radostí!

S láskou je svět
nejhezčí hned,
proto všichni tady
mějte se moc rádi.

Ty světlo mé jsi ve dnech tíživých,
spravedlnosti má života mého...
Tvá soucitná Láska smazala můj vyznaný hřích,
přivádíš mne stále do Království Svého.

V noci ze spaní
myslím jen na ni
a když vzhůru jsem,
mám v hlavě o ní sen.
Asi už to tak bude,
je se mnou všude,
všude ji vidím,
něco k ní cítím.

Věnuji Tobě, človíčku neznámý,
věnuji věčný vděčnosti květ,
žes poslal mou báseň-píseň „Ze srdce” dál,
aby směla přínosem býti
a v srdcích stálou stopu zanechat...
Slovy nedovedu víc vypovědět!
DĚKUJI!

S láskou je svět
nejhezčí hned,
proto skáču do vzduchu,
že mám kluka - ejchuchu!

Přemilá v Kristu, sestřičko Petro K.,
já otázku na Vás mám:
Zdali i Vy máte v srdci tu stálou výzvu,
by Stvořitel navrátil se k nám.
Loučení je úsměv teskný,
řeč beze slov upřímná.
Když náš Pán Ježíš vstoupil na nebe, neopustil nás,
a proto Jej člověk v Duchu Svatém znovu nalézá.
Já za vás všechny přimlouvám se dnes,
bychom věčně mohli v Jeho Království kvést!

Láskou zaslepen,
zkazil jsem svůj sen,
nebylo to schválně,
však zvoral jsem totálně
vše, co jsem mohl zvorat,
je marné už teď volat:
Lásko, dej mi ještě šanci!

Za písemné chyby já omlouvám se vám,
já totiž jsem nevidomá a mluvící mobil mám :-)
Můj Stvořitel ke mně vnitřním hlasem říká,
že povzbudit každého osobně je má nutnost převeliká.