Jsou lidé, s nimiž zpívající déšť radosti si zpívá,
kteří všude kolem rozlévají vodičku žití studánek srdcí svých.
Jsou to nádherní lidé, již zjev hledají v TVOŘIVOSTI,
pro něž je snadné spatřiti krásu věcí „maličkých”.
A právě tito lidé ve mně, byť vzdáleni, vždy zanechají své stopy, část samých sebe,
a proto nechci byť jen pomyslet, že rozplynou se a změní tak vkrátce v tvářnost nebe.
Život je krátký a já toužím je znát, dokud žijí,
abych jim mohla říct, jak moc je miluji,
jak převelmi mé srdce usiluje vždy jim se otevřít
a v každé situaci v jejich tíživých dnech být!