Verše

Má cesta k cíli je úzká,
proto jdu tak rozvážně a zlehka.
s jasným vědomím svého cíle bych nejradši rozběhla se, když dívám se vpřed,
však rozvaha pro každý můj krok musí býti velká!
Stačí jen zmála jediným krůčkem odbočit
a v propast nejhlubší bych zřítila se zcela,
mám však zde naději, tak mohu směle říct,
že Ten, kdo mě provází, nedopustí,
by v náruč svou tma mne uzavřela!

Bez Jeho milosti můj život by dávno zvrácen byl
a já nikdy bych nestřetla ten zaslíbený cíl.

S láskou je svět nádherný,
když je to cit vzájemný,
vznášíš se jak v oblacích,
je to štěstí, rozkoš, smích.

Láska mi dává sílu žít,
neohroženě světem jít
a každý den si užívat,
je tak krásné milovat.

S láskou mám svět raději,
cítím v srdci naději,
že vše špatné se přežene
a budou jen dny blažené.

Rozbrečet se nedám kdečím,
ale teďka jenom brečím,
ztratila jsem totiž milého
a přišla o kus srdce svého.

Cesta vítězná,
jež k cíli přivádí,
jen jediná může být.
Kdo tu cestu zná,
tomu se náleží
tou cestou zázraků jít dál.

A kdo tu cestu znal,
však nechtěl pro ni žít,
cíl nikdy nepoznal bez ní,
vždyť cesta vítězná
jen jedna může být,
co duše nám zachrání!

Já vydávám se dnes od nějaké doby již
tou cestou zázračnou, již znám,
jen pro ni budu kvést,
jen pro ni věčně žít,
vždyť v Ježíši vítězství už mám!

Dva opilci do nočního vlaku nastoupili,
náhle tváří v tvář muži v uniformě byli,
lístky si však nevzal: „Jsem námořník.”
- „No vidíš to, vole, vlezli jsme na parník!”

Vyčerpaní pouští se plazí,
když tu na mravence narazí.
Jeden říká: „Hned ho zabijeme,
možná má vodu v koleně!”

V horké poušti trosečník
spatřil náhle slunečník,
běžel za ním do rána,
byla to fata morgána.

Chci rozkoš znát,
života si užívat,
člověk by neměl být sám,
tak komu svou lásku dám?