Verše

Já jsem malý koledníček,
přišel jsem si pro pětníček,
anebo raděj pětikilo,
aby na sladkosti bylo.

Já lásku měl,
avšak zapomněl
vážit si jí víc
a teď nemám nic.

S láskou je svět bez chyby,
prostě jako sen,
teď už nemám pochyby,
že toužím po ní jen.

Hody, hody doprovody,
když jsem zdolal tyhle schody,
tak od té dobroty buďte
a hned odcházet mě nenuťte.

Včera večer to bylo,
srdíčko mi poskočilo,
zahlédla jsem svůj sen,
teď myslím na něj jen.

Já jsem malý koledník
z nemajetné rodiny,
košíček mám jak cedník,
však musím chodit hodiny.

Tak prosím to srdce mějte,
na množství nehleďte,
jídla mi co nejvíc dejte,
vždyť na mě pohleďte...

Hody, hody doprovody,
mám za sebou dva rozvody,
tak mi dejte frťana,
budeme pít do rána.

Koleda, koleda,
zajíček nezbeda
pomlázku zlomil,
letos dochodil.

Usínají ptáčkové, končí den,
roztomilou kočičku čeká sen,
o čem se jí asi bude zdát?
O kocourkovi, co má ji rád.

Jednou jsem vám vytáh z vody tonoucího emíra,
všichni kolem mysleli si, že ten emír umírá,
přehnul jsem ho přes koleno, voda z něho tekla ven,
za to mi pak emír slíbil jednu z jeho mnoha žen.

Půjdem spolu do harému, kde prý jich má padesát,
při pohledu na ně může moje srdce zaplesat,
mám si vybrat podle vkusu, jež by se mi líbila,
valím oči, ten emír snad dělá ze mne deb...

Vypadaly všechny stejně, jak plechovky okurek,
jak mám volit, když jsou všechny zahalené do burek,
v tom harému připadám si jako velbloud na poušti,
vybírati mám prý HMATEM, to prý se tu připouští!