Verše

Bez lásky nejsme nic,
to pravdou je čím dál víc.

já jsem ten chlap co fajnovej má chrup
a ten chrup je celý nový umělý
krásný bílý rovný zub jak zub
divili byste se kdybyste ho viděli

tak teď kudy chodím tudy směju se
aby bylo všechny zuby dobře vidět
když se na mě ženské čumí hrdě vypnu se
však se nyní nemám za co stydět

na tu ženskou odvedle se denně směji
konec tomu udělal ten její
obloukem mi náhle z huby
letí moje krásné drahé zuby

prokletá buď tato hodina
už jsem bez nich přejela je šalina (tramvaj)

Tolik lásky je ve mně,
cítím se tak příjemně...
Když se dva rádi maj,
život je potom ráj.

Když lásku mám,
spokojeně usínám,
ale když tu není,
nenechá mě trápení
oka celou noc zamhouřit,
a proto chci s ním být.

Čekal jsem léta,
až spatřím
nejhezčí holku světa,
teď jí patřím.

Proč odešel?
Tak smutně zněl,
že mé srdce plakalo,
co ho to jen potkalo...

Byl jsem pro lásku
na jejím provázku,
ale přišlo prozření,
už to tak dál není.

Když se láska vzdaluje,
smutný je, kdo miluje
a nedokáže si představit,
že by mohl bez ní být.

Štěstí, které cítím,
když se láskou vznítím,
ani popsat nejde,
kéž nikdy nepřejde.

V hlavě mám tolik nápadů,
které by mi zvedly náladu,
všechny mají něco společné,
TEBE - a je to tak báječné!