Verše

Byl jsem pro lásku
na jejím provázku,
ale přišlo prozření,
už to tak dál není.

Když se láska vzdaluje,
smutný je, kdo miluje
a nedokáže si představit,
že by mohl bez ní být.

Štěstí, které cítím,
když se láskou vznítím,
ani popsat nejde,
kéž nikdy nepřejde.

V hlavě mám tolik nápadů,
které by mi zvedly náladu,
všechny mají něco společné,
TEBE - a je to tak báječné!

Láska je spojení srdce,
které to druhé moc chce,
s druhým, jež po něm také touží,
polibky a doteky k tomu slouží.

Když jarní vítr zavane
do svěžích hájů mladých bříz,
načechrá květy v zahradách,
hned lidé mají k nebi blíž.

Zas vůně květů šeříků
se mísí s vůní jabloní.
Snad svět v příštím okamžiku
se svému Tvůrci pokloní.

Gloria, Tobě, Stvořiteli,
za moudrost Tvou a za krásu.
Pokorně bychom vždycky měli
stát nad Tvým dílem v úžasu.

I já Ti, Pane, vzdávám dík
za všechnu krásu v okolí.
Jako bys tím chtěl člověku
ráj připomenout na chvíli.

Pokračování básničky

Kam se má láska poděla?
Tohle se přece nedělá...
Měl mi aspoň nejdřív říct,
že chce ode mě odejít!

Přemýšlím nad ní,
že je výstavní
a moc bych ji chtěl,
kdybych tak šanci měl...

Když láska zhasíná,
špatně se usíná,
svět smysl postrádá,
srdce je záhada.

Když duše je znavená,
láska pro ni znamená
nádherné osvěžení,
nad ten pocit není.