Verše

Láska je spojení srdce,
které to druhé moc chce,
s druhým, jež po něm také touží,
polibky a doteky k tomu slouží.

Když jarní vítr zavane
do svěžích hájů mladých bříz,
načechrá květy v zahradách,
hned lidé mají k nebi blíž.

Zas vůně květů šeříků
se mísí s vůní jabloní.
Snad svět v příštím okamžiku
se svému Tvůrci pokloní.

Gloria, Tobě, Stvořiteli,
za moudrost Tvou a za krásu.
Pokorně bychom vždycky měli
stát nad Tvým dílem v úžasu.

I já Ti, Pane, vzdávám dík
za všechnu krásu v okolí.
Jako bys tím chtěl člověku
ráj připomenout na chvíli.

Pokračování básničky

Kam se má láska poděla?
Tohle se přece nedělá...
Měl mi aspoň nejdřív říct,
že chce ode mě odejít!

Přemýšlím nad ní,
že je výstavní
a moc bych ji chtěl,
kdybych tak šanci měl...

Když láska zhasíná,
špatně se usíná,
svět smysl postrádá,
srdce je záhada.

Když duše je znavená,
láska pro ni znamená
nádherné osvěžení,
nad ten pocit není.

Láska je mou inspirací,
bez ní život kouzlo ztrácí,
pro mou princeznu jen
chci tu být každý den.

Potkal jsem vílu
a neměl sílu
jí říct,
že mě okouzlila,
náhle tam nebyla
už nikdy víc.

Ať láska světu vládne,
pak vše dobře dopadne,
svět šťastné místo bude,
spokojenost všude.

Mým tělem vlna prochází
nepopsatelné rozkoše,
nic na světě mi neschází,
špatné házím do koše.
Neuvěřitelný pocit mám
od té doby, co ji znám.