Verše

Jsem motýl, kterého napadlo
vyzkoušet vosí žihadlo,
na zadek jsem si ho dal
a každý se mi smál.

Kdo to letí na koštěti?
Hádejte třikrát, děti!
Zlá, ošklivá čarodějnice
vyletěla si za svitu měsíce,
aby neplechu páchala,
však to se přepočítala,
protože my dobře víme,
že společně ji porazíme.

Máňo, nechej toho plotu,
nenatírej v práci potu,
vždyť to stejně není pěkné,
co tomu kdo ve vsi řekne?
Přivedu si radši Bětku,
táta radil jinou štětku!
Ach, ty jeden sprosťáku,
mám tě dávno na háku!
Než se synek otočí,
jede štětkou přes oči.
Ještě jednou srdnatě
přejela mu přes gatě.

Koupelnu jsem vápnem líčil,
napsat báseň ve mně nápad vzklíčil,
obojí je práce hrozná,
amatér se ihned pozná,
už se žena z práce nese,
kritika se na mne snese.

Třicátého mají svátek,
nadchází den jejich hrátek,
baby Jagy přiletí
na ohnivým koštěti...

Koště z břízy nebo rýže,
neví, co je zemská tíže,
předvádí se svými reji,
smrtelníkům se jen smějí.

Láska mě hřeje,
štěstí mi přeje,
co víc si přát,
když máš rád.

Jsem král zvířat spící,
toužím po své lvici,
až tohle období překonám,
na cestu za ní se dám.

Proč nejde čas vrátit,
proč musela jsem ho ztratit,
proč už to nejde napravit,
když jen s ním chci navždy žít...

Myšlenky na lásku mám,
je to nejhezčí, co znám,
jsem ráda, že ji můžu mít
a každou chvíli si užít.

Já už brečet nebudu,
dělám si akorát ostudu,
on mi za to nestojí,
mé srdce se už nebojí,
spěchám mu to říct,
vycházím samotě vstříc.

Smutek mi spát nedá,
moje tvář je bledá,
svět je teď druhá strana mince,
ztratila jsem svého prince...