Verše

Láska mě hřeje,
štěstí mi přeje,
co víc si přát,
když máš rád.

Jsem král zvířat spící,
toužím po své lvici,
až tohle období překonám,
na cestu za ní se dám.

Proč nejde čas vrátit,
proč musela jsem ho ztratit,
proč už to nejde napravit,
když jen s ním chci navždy žít...

Myšlenky na lásku mám,
je to nejhezčí, co znám,
jsem ráda, že ji můžu mít
a každou chvíli si užít.

Já už brečet nebudu,
dělám si akorát ostudu,
on mi za to nestojí,
mé srdce se už nebojí,
spěchám mu to říct,
vycházím samotě vstříc.

Smutek mi spát nedá,
moje tvář je bledá,
svět je teď druhá strana mince,
ztratila jsem svého prince...

Byl jednou jeden král,
co s flintou si hrál
a zastřelil šaška,
bylo to celé fraška.

Proč ztratil se a už tu není
ten, co byl mé potěšení,
teď život se samotou
zavání prázdnotou.

Šťastná jsem, že můžu být
po jeho boku
a kdykoliv ho políbit
po zbytek roků.

Na papír kapou mně slzy,
jedna dobrá žena zemřela příliš brzy.
Brečím a za slzy se nestydím,
skrze slzy na papír pořádně nevidím.
Brečím a proklínám osud zlý,
teď je ta chvíle, kdy dospělý plakat smí.
Brečím, teď už plakat smím,
když co se stalo, už vím.

Brečím, přibývá slzí a marnosti,
smutku ve mně není pořád dosti.
Smutek a žal, je ho ve mně moc,
proč, Danuško, Ti život vzala, zlá nemoc.
Brečím, moje já osud zlý proklíná,
proč život dobré ženě zhasíná.
Vím o tom, jedna lidská stránka se zavírá,
vím o tom, že krásná žena umírá.

Pokračování básničky