Verše

Sedíš s ní
a jen na ni zíráš.
Žiješ se mnou
anebo s ní?
Ovladač televize
místo mé ruky svíráš.
Žárlím.
Jsi tou bednou posedlý.
Jako bych nebyla,
vyznávat lásku mi zapomínáš.
Chybí mi doteky,
slova, smích.
Tak už ji nech!
Buď se mnou,
Tvá láska k ní mě sžírá.
Chci být Tvá první
a ne být ta poslední.

Poznat to, co neznám,
jak láska je líbezná,
po tom toužím moc,
zdá se mi každou noc,
že zítra už to bude,
tak pospěš si, osude!

Proč svět je tak vrtkavý,
láska náhle skončí,
vždyť měli jsme plány,
a on se rozloučí...

Mám ji rád
a je to znát,
že už nejsem sám,
klidněji usínám.

Tahle láska nikdy neskončí,
osud už nám neporoučí,
svobodně jsme si zvolili,
jsme volní jako motýli.

Smutná princezna,
ač tak líbezná,
lásku nepozná,
kletba to hrozná.

S láskou je svět nádherný,
ale bez ní příšerný.
Proto jsem moc šťastná,
že realita je tak krásná.

Chvíli tady, chvíli tam,
z květu na květ přelétám,
jsem asi takhle velká
a říkají mi včelka.

Když tvůj idol tě miluje,
k pohádce se schyluje,
tak rozhodně neváhej
a rychle za štěstím cválej.

Láska šla světem
a všem hodným dětem
krásný dárek dala,
z poháru štěstí nalévala.