Verše

Nemít lásku smutné je,
jsou to přímo galeje,
nikdy by mě nenapadlo,
že by to na mě takhle spadlo,
ale ono se to stalo
a hrozně mě to vzalo.

Ještěrka ještěrku
honila ve štěrku,
marně ještěrka hledala,
ještěrka se jí schovala.

Když láska vás hřeje
a štěstí vám přeje,
svět se pohádkou stane
a nikdy jí být nepřestane.

Světlo zhasínám,
na něj vzpomínám,
jak krásné to bylo,
když naše srdce bilo
pořád dohromady,
proč už není tady?

Z čisté lásky
hladím vlásky
té, kterou miluji,
srdcem prozpěvuji
píseň, již jen ona
slyšet právo má.

Přemýšlela jsem o nás dvou,
co už máme za sebou,
a došla jsem k tomu,
že můžem děkovat bohu,
že naše cesty dohromady svedl,
protože tenhle tah se mu povedl.

Sedíš s ní
a jen na ni zíráš.
Žiješ se mnou
anebo s ní?
Ovladač televize
místo mé ruky svíráš.
Žárlím.
Jsi tou bednou posedlý.
Jako bych nebyla,
vyznávat lásku mi zapomínáš.
Chybí mi doteky,
slova, smích.
Tak už ji nech!
Buď se mnou,
Tvá láska k ní mě sžírá.
Chci být Tvá první
a ne být ta poslední.

Poznat to, co neznám,
jak láska je líbezná,
po tom toužím moc,
zdá se mi každou noc,
že zítra už to bude,
tak pospěš si, osude!

Proč svět je tak vrtkavý,
láska náhle skončí,
vždyť měli jsme plány,
a on se rozloučí...

Mám ji rád
a je to znát,
že už nejsem sám,
klidněji usínám.