Verše

Když na mě kouká,
mám v hlavě brouka,
k ní mě to táhne,
mé tělo prahne
po fyzickém kontaktu,
pozval bych ji na jachtu,
kdybych měl nějakou,
tu holku okatou.

Proč světem bloudím
a lásku jen loudím,
proč nenajde se ten,
co splnil by můj sen?

O štěstí mě připravila,
moje city zahodila,
chová se teď chladně,
cítím, že jsem na dně.

koupil jsem si čepici
šel jsem v ní po ulici
ženské po mně koukaly
oči na mně nechaly

sluší mi ta čepice
asi ze všech nejvíce
mýlím se však velice
neboť je to čepice

která vábí ženské oči
co se pořád za ní točí
hrdě nosím čepici
myslím na krasavici

která mi ji prodala
a tím si mě získala
nápady mám pod čepicí
dám si rande s krasavicí

jdu tam a držím se pultu vstoje
vyklopím jí přání svoje
odsekne mi holka hnedle
„rakve prodávají vedle”

Náš vztah patří minulosti,
asi si užil dosytosti,
a proto mě opustil,
ach, jak falešný byl...

Kdyby lásky nebylo,
nic by mě nebavilo,
protože jí žiju
a sílu z ní piju.

Láska je mou součástí,
kterou mám nejvíc ráda,
nenechám si ji ukrásti,
a to ani od kamaráda.

Kde má zima konec asi,
venku je slunečné počasí,
konečně pravé jaro máme
a taky že si ho užíváme.

Mým největším přáním
je potkat svého prince,
a já letím za ním,
život je správná strana mince.

Jakmile se probudím,
ihned Tvou tvář uvidím.
Pak už nechci déle spáti,
polibek Ti toužím dáti.
Líbat všude, kam si přeješ,
ať jsi šťastná, ať se směješ.
Jsi ta žena, které dají,
muži vše, i co nemají.

Vždyť Ti stačí jen se smát
a tím chlapům srdce brát.
Neb svým smíchem a zvlášť zblízka,
získáš si každého řízka.
V náruči Tě toužím svírat,
do Tvých očí stále zírat.
Chci Tě držet pevně v pase,
celý den a... v noci zase.

Pokračování básničky