Verše

Láska je most
přes každodennost,
jakmile tu je,
život ti rozpumpuje.

Je to láska sloní,
zdá se mi jen o ní,
moje srdce slzy roní,
když stýská se mi po ní,
a nejšťastnější jsem,
když můžu být s ní jen.

Jsme přátelé
a svět nám patří,
kopy veselé,
dva vydáme za tři,
známe se
už dlouhý čas,
však nenudí se
ani jeden z nás.

Tůdle, nůdle, zvednu krovky,
z televizní obrazovky
za vámi přilétám,
pěkný příběh mám.

Zamilovaní se mají,
jenom si užívají,
protože když má jeden druhého,
nejde ani dělat nic jiného.

Hvězdy jsou noční koření,
oblohu v diskotéku promění,
ráda se na ně dívám
a ukolébavku zpívám.

Vyhrává ten, kdo má rád,
jinak není o co stát,
láska je životní koření,
bez ní existuje jen živoření.

Láska jí hlavu zaměstnává,
pokaždé když ráno vstává,
myslí jenom na něho,
prince svého krásného.

Láska je všude
a vždycky bude,
protože jen s ní
je svět noblesní.

měl jsem skromný majeteček
jak sluníčko sedm teček
exekutor už mne si ruce
zahajuje exekuce

vezme i co moje není
za babku to kdosi koupí
na tom se sotva co změní
co nemám, to neuloupí

byla to jen shoda jména
s dlužníkem, co bydlí vedle
dcerka pro panenku sténá
tu zabaví taky hnedle

nevinen, nemocen
po této zvůli
odcházím znechucen
v života půli