Verše

Láska plní moje srdce,
pobláznil mě tak prudce,
že jsem úplně zapomněla,
koho jsem původně chtěla.

Po zádech mi běhá mráz,
a to jsem tak šťastná byla,
těžce získáš, ztratíš snáz,
naše láska se vytratila.

jak to jenom vyjádřit
nebudem se o to přít
kdo koho víc milujeme
pěkně si to malujeme

Řekněte mi, proč se červenám?
Asi proto, že ho ráda mám...
Myslím na něj tajně v pokoji,
už se vidím v bílém závoji...

Nebuďte, žáci, takový
nedělejte ze sebe lakomý
přece si musíte pomáhat
a né se pořád hádat.
Paní učitelko my se polepšíme
dokonce se v testech vylepšíme.
Budeme hodný jako andílci
a nikdy nebudem mít svoje milenci
jen dejte nám chvíli čas
a my už začnem psát.

Šťastný je ten, kdo má rád,
ať milenec či kamarád,
po boku své vysněné
prožívá chvíle nádherné.

(vymyšleno otci k devadesátinám
rozlétlo se světem a v mnohém rozhlasovém blahopřání do omrzení opakováno)

„Nebuď z toho na měkko,
do stovky je daleko.”

(při devětadevadesátinách jsem to už neříkal, otec žil do sto jednoho roku)

Tetce Růženě

„Blahopřejem tetě Růži
ať je pořád ve své kůži
ať jí slouží ruce nohy
ať má k veselosti vlohy
ať jí taky dobře chutná
politika je jí putna
doktory ať vůbec nezná
ať jí není zima vlezná
sluníčko ji pořád hřeje
ať se na ni každý směje”

První pusu mi dal,
pak do náruče vzal
a šeptal mi sladká slova,
jaká jsem princezna snová...

Moje srdce zase žije,
je to prostě fantazie,
konečně se objevil
ten, co jen
krásný sen
vždycky pro mě byl.

Už měsíc spolu chodíme,
za ruku se vodíme
a na každém rohu se líbáme,
hrozně moc si to užíváme.