Verše

proč pláčete seňorito
vaše bledá tvář je tolik smutná
chybí mi úsměv váš a to je mi líto
ba ani tekila mi dnes nechutná

urazil vás této noci já vím
pedro ten bídný kojot
snad pomstít vás já krutě smím
brzo již poteče pedrovi do bot

odmítl jste toho bídáka přízeň
pro vás ten člověk byl hrubý
zrudnul a pil ač neměl žízeň
očima koulel a skřípal zuby

až krvavý měsíc svou září poušť zaplaví
v noci když v pueblu jen salon svítí
každému v žilách se krev v žilách zastaví
až zazní s kojoty pedrovo vytí

Pokračování básničky

Když ti láska schází,
nic ti nevychází,
nestrkej hlavu do písku,
pofoukej si bolístku
a vyraž někam ven,
hledat svůj sen.

Láska řídí moje srdce,
které teď bije tak prudce,
že se tomu ani nechce věřit,
musím se s tím někomu svěřit.

Láska moje srdce hřeje,
na světě tak moc dobře je,
chtěla bych létat jako pták,
já miluji! Je to tak!

Když se na mě usmívá,
něco tajemného v sobě má
a já toužím to objevit
a jako v ráji se mít.

Když ji vidím, láskou hořím,
do hloubky slasti se nořím,
svět už se nezdá osamělý,
tak krásně po těle je mi.
Rozhodně už nepochybuji
o tom, že ji miluji.

zahalapartněnost srdce tvého nedovolí
bych tě vtáhl v kočkovadlo své
tam poštíhleným nožkám spočinutí kyne
tam rozkutálí se korálky tvé

tam rozvlní se levobok i pravobok tvůj
když vratipeň se rozkymácí
a rozvýhněnost zaburácí
pnutím mocným v paroválci

když katakombou duše rozhrozní se
paozvěny mezi úvratěmi
přísavkami obtečené korpusy
zkamení pak končinami všemi

na pavlači
beton tlačí
na dvoreček
půjdem radši

na dvorečku
vidím bečku
přes tu bečku
hodím dečku

Chlastáme jak duha,
je to pro nás vzpruha!

Je to láska nebo není?
Mé city se pořád mění.
Jistě nevím už nic,
jen, že chci čím dál víc
zase s ním být
a společně jít,
kam nás nohy povedou,
krajinou nádhernou.