Verše

Láska moje srdce hřeje,
na světě tak moc dobře je,
chtěla bych létat jako pták,
já miluji! Je to tak!

Když se na mě usmívá,
něco tajemného v sobě má
a já toužím to objevit
a jako v ráji se mít.

Když ji vidím, láskou hořím,
do hloubky slasti se nořím,
svět už se nezdá osamělý,
tak krásně po těle je mi.
Rozhodně už nepochybuji
o tom, že ji miluji.

zahalapartněnost srdce tvého nedovolí
bych tě vtáhl v kočkovadlo své
tam poštíhleným nožkám spočinutí kyne
tam rozkutálí se korálky tvé

tam rozvlní se levobok i pravobok tvůj
když vratipeň se rozkymácí
a rozvýhněnost zaburácí
pnutím mocným v paroválci

když katakombou duše rozhrozní se
paozvěny mezi úvratěmi
přísavkami obtečené korpusy
zkamení pak končinami všemi

na pavlači
beton tlačí
na dvoreček
půjdem radši

na dvorečku
vidím bečku
přes tu bečku
hodím dečku

Chlastáme jak duha,
je to pro nás vzpruha!

Je to láska nebo není?
Mé city se pořád mění.
Jistě nevím už nic,
jen, že chci čím dál víc
zase s ním být
a společně jít,
kam nás nohy povedou,
krajinou nádhernou.

jako důchodce jste vylosován
říká kancl prezidenta
uniknete smrti hladem
pro vás vyplácet se bude renta

Den bezdomovců

pan prezident ustanovil
že má být den bezdomovců
v ten den v Praze otevřeno
slavnostně má býti pět kotců

architekta v sobě sebral sílu
navrhl on nefunkcionalistickou vilu

svým pojetím ctí secesní ráz okolí a nad ně se vyvyšuje
tím, že se od něho co nejnápadněji odlišuje

majitelům poplaten ten dům je křivkou každou
jež urážkou je oka a vkusu vraždou

panelům uvyklé oko respektuje
krabicovitě pak prostor extrahuje

nakupenost hmoty nijak zpupně nepůsobí
jenom místní snoby tato vila zlobí

Kdo má lásky víc než dost,
ke štěstí jen přejde most
a nádherně si žije,
nektar rozkoše pije.