Verše

Od křivdy když člověk jihne,
ke spravedlnosti pak tíhne.
Praví, co se hlavou mihne:
„Viníka hněv Boží stihne!”

Ono to tak ale není,
hněvivost se sotva cení.
Ať se nikdo nediví,
Pán Bůh není hněvivý.

máme tady chodník rovný
o něj obec nestará se
úřad spí si dobře zdá se
má přec smlouvu pojišťovny

Já mám z toho strach
měli jsme dnes hrách
hrách ten břicho tvrdí
po hrachu se... jsme hrdí

milá si dnes rande dala
což aby si masku vzala?

Miluju a za to se nestydím,
těším se, až ho zas uvidím,
protože každý pohled na něj
je naprosto neuvěřitelnej.

Tisíce nápadů
láska mi dává,
šťastná do základů
jsem, že mám ráda.

Špatně se zachoval,
protože ji miloval
a pro ni by udělal
i to, co neschvaloval.

Láska v mém srdci
je stálý a vážený host,
pořád ji tam chci,
nikdy jí nebudu mít dost.

Bůh je nejvýš milostivý,
tomu se však člověk diví,
když bolestí ústa křiví,
trpí, dokud on je živý.

Vysvětlení pro něj tu je,
které člověk potřebuje:
„Koho Pán Bůh dost miluje,
toho křížkem navštěvuje!”

na moudrost jsem tuhle káp:
co má dělat správný chlap
zplodit syna, vsadit stromek
postaviti jeden domek

co mám ale dělat včil
když jsem normu překročil?
jeden domek, jeden stromek
kluci jsou dva - komu domek?

stavět dům dá hodně dřiny
dělat děti, to je jiný
špatně jsem to naplánoval
když jsem nás tak rozmnožoval

Srdce mé je zamčené,
já i ono jsme se shodli,
že už nikoho nechceme,
aby se všichni chlapi bodli.