Verše

na pavlači
beton tlačí
na dvoreček
půjdem radši

na dvorečku
vidím bečku
přes tu bečku
hodím dečku

Chlastáme jak duha,
je to pro nás vzpruha!

Je to láska nebo není?
Mé city se pořád mění.
Jistě nevím už nic,
jen, že chci čím dál víc
zase s ním být
a společně jít,
kam nás nohy povedou,
krajinou nádhernou.

jako důchodce jste vylosován
říká kancl prezidenta
uniknete smrti hladem
pro vás vyplácet se bude renta

Den bezdomovců

pan prezident ustanovil
že má být den bezdomovců
v ten den v Praze otevřeno
slavnostně má býti pět kotců

architekta v sobě sebral sílu
navrhl on nefunkcionalistickou vilu

svým pojetím ctí secesní ráz okolí a nad ně se vyvyšuje
tím, že se od něho co nejnápadněji odlišuje

majitelům poplaten ten dům je křivkou každou
jež urážkou je oka a vkusu vraždou

panelům uvyklé oko respektuje
krabicovitě pak prostor extrahuje

nakupenost hmoty nijak zpupně nepůsobí
jenom místní snoby tato vila zlobí

Kdo má lásky víc než dost,
ke štěstí jen přejde most
a nádherně si žije,
nektar rozkoše pije.

poznal jsem ji před léty
pěl jsem na ni kuplety
i když potom byla vdaná
jmenuje se prosím Dana

neviděli jsme se léta
vztah k ní ale stále vzkvétá
viděl bych ji zase rád
snad ta léta nejsou znát

kde je psáno, milá dámo
že vás nesmím milovat
myslím na vás večer, ráno
proč z vás, dámo, čiší chlad?

teď už vím to, je to tímto:
nemám auto, nemám dům
těžko jinak vysvětlím to
místo whisky piju rum

pro tu dámu hlavu lámu
ta mi může rozum zmást
jenže mám v té hlavě slámu
pro tu dámu budu krást

kvůli Hance kradu v bance
koupil jsem jí velký vůz
nosívám jí peněz rance
jsem to ale vola kus

teď tu sedím, smutně hledím
u okénka za mříží
slzičkami meltu ředím
je s láskou konec potíží

dneska rozbásněný den
zítra pochmurný jen sen
dneska pestrý slunka jas
zítra podzimní je čas

naše malá Lenka
chodí ještě v plenkách
i když už je velká
skoro jak pastelka

mám dvě podobenky
téhle mé kmotřenky
nemá podprsenky
jenom plenky tenký