Verše

Když ti láska schází,
nic ti nevychází,
nestrkej hlavu do písku,
pofoukej si bolístku
a vyraž někam ven,
hledat svůj sen.

Láska řídí moje srdce,
které teď bije tak prudce,
že se tomu ani nechce věřit,
musím se s tím někomu svěřit.

Láska moje srdce hřeje,
na světě tak moc dobře je,
chtěla bych létat jako pták,
já miluji! Je to tak!

Když se na mě usmívá,
něco tajemného v sobě má
a já toužím to objevit
a jako v ráji se mít.

Když ji vidím, láskou hořím,
do hloubky slasti se nořím,
svět už se nezdá osamělý,
tak krásně po těle je mi.
Rozhodně už nepochybuji
o tom, že ji miluji.

zahalapartněnost srdce tvého nedovolí
bych tě vtáhl v kočkovadlo své
tam poštíhleným nožkám spočinutí kyne
tam rozkutálí se korálky tvé

tam rozvlní se levobok i pravobok tvůj
když vratipeň se rozkymácí
a rozvýhněnost zaburácí
pnutím mocným v paroválci

když katakombou duše rozhrozní se
paozvěny mezi úvratěmi
přísavkami obtečené korpusy
zkamení pak končinami všemi

na pavlači
beton tlačí
na dvoreček
půjdem radši

na dvorečku
vidím bečku
přes tu bečku
hodím dečku

Chlastáme jak duha,
je to pro nás vzpruha!

Je to láska nebo není?
Mé city se pořád mění.
Jistě nevím už nic,
jen, že chci čím dál víc
zase s ním být
a společně jít,
kam nás nohy povedou,
krajinou nádhernou.

jako důchodce jste vylosován
říká kancl prezidenta
uniknete smrti hladem
pro vás vyplácet se bude renta

Den bezdomovců

pan prezident ustanovil
že má být den bezdomovců
v ten den v Praze otevřeno
slavnostně má býti pět kotců