Verše

1.
Počuj, Jano, trtkajů ti robu!

Kdeže, v túto ročnů dobu?

Baže, tam na hornom konci!
Na tých drvách dva pacholci!

Vraj to ani nieje prvá,
šak to niesů moje drvá!

2.
Má milá Heleno,
bolí mě koleno.
Poznal jsem, že dobré není
milovat tě na dláždění!

Můj milý Ivane,
už se to nestane.
Měla jsem tě taky ráda,
teď mě z toho bolí záda!

měl jsem, měl jsem a už nemám více
v Americe bohatého strýce

nepomohly mu železné plíce
nyní za něj hoří čtyři voskovice

před rokem mi slíbil strejda prachy
o svůj život se on třásl strachy

napsati chtěl pro mne pěknou závěť
dokud jemu ještě slouží paměť

přivedli mu mladou advokátku
krásnou, milou, jak z módního plátku

když jí cifru pro mne nadiktoval
najednou se do ní zamiloval

holka chytila mu totiž měkce ruku
říkala mu, ty můj zlatej kluku

hladila ho všude hebce po těle
třásl se a pot mu tekl po čele

a ten strýc, ten starej dobrej Tony
před svědky jí připsal miliony

kde je teď ta mrcha chobotnice?
z Havaje mi přišla pohlednice

Šťastná jako blecha jsem,
splnil se mi totiž sen,
potkala jsem toho pravého
a vstoupila do života nového.

Láska mi umožnila,
abych znovu objevila
to, co jsem v sobě měla,
ale sama to neviděla.

v přítomnosti paní kněžny
bývá kníže velmi něžný
jenže ona není tady
s něžností si neví rady

Stále Boha prosíme
a přitom se klaníme,
nedá On nic na klanění,
ješitný On zkrátka není.

Splň si své sny, nečekej,
život je ještě dalekej,
přesto žij pro okamžik
a budeš se mít líp.

Do světa bych vykřičet chtěla,
že je vše, co jsem kdy měla,
že moje srdce neumí bez něho žít,
že je milion důvodů, proč má se mnou být.

básníci maj život krušný
stavějí si zámek vzdušný
je v něm příliš mnoho vzduchu
průvan svědčí jejich duchu

ze vzduchu si oni žijí
vzduchu se však nenapijí
co by chtěli za pár rýmů?
z průvanu tak leda rýmu

Nejlepší medicína
decka dobrého vína.